Co mi dnes udělalo radost 3/30

Včera v 13:51 | Lili |  JUKNOUT SNAD?


22.8.2017

Tak vzhledeme k tomu, že jsem poslední článek z této série, která má zatím jen dva díly, napsala před rokem a čtyřmi dny, přišel čas se znovu o radost podělit.

Dnes to byl určitě pán z farmářských trhů v blízkém městě.

Náhodou jsme se s mamkou šly podívat na zeleninu a uviděly jsme stůl s kaktusy.

A jelikož moje mamka je skorosběratel kaktusů a já jsem to nejspíš zdědila (Ehm mám dva), tak jsme se na ně šli podívat.

Mně se líbí to, že jsou malinké a mají roztomilé tvary. Dokonce jsem je zakomponovala i do bullet journalu TADY



No a pán prodsavač byl starší pán, který měl na sobě flanelovou košili a vypadal jako hodny, usměvavý dědeček z pohádky.

při vybírání kaktusků nám začal říkat nějaký vtip o Menšíkovi, už si ho nepamatuji, ale pak jse se ho zeptala, jestli to pšstuje sám a on, že jo, že prý každý chlap má na něco uchýlku.

Šlo poznat, že ho to baví. Krásně nám to zabalil do novinového papíru a papírových sáčků. Dělal to všechno s jemností a pečlivostí, jako by v ten moment všechno záleželo na kaktusku.

Usmíval se.

Asi si plnil sen a v důchodu začal prodávat svoje krásně vypěstované kaktusky.


Hned na začátku nás upozornil na kaktusek, který měl dva poupátka, že už bude kvést červeně a já jsem se ho zeptala, kdy kaktusy kvetou, protože můj kaktusek Kvido ještě nekvetl. A on odpověděl, že to záleží na kaktusku, ale když už jednou začne kvést, tak pak kvete téměř každý rok.

Šlo vidět, že tomu rozumí.



 

Fotící výzva #8 Ranní rutina

Včera v 13:33 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO


den osmý: RANNÍ RUTINA

Dnes jsem fotila svoji ranní rutinu. Věci, které dělám opravdu každý den i třeba v jiném provedení :) Tohle je, jak to probíhá doma, když jsou prázdniny a já nejsem na intru.


Dnes mě přišel probudit bratr v sedm hodin, protože jsme jeli k doktorům. Nebyla jsem z toho nadšená, jsou přece prázdniny!


V mém malinkém pokoji mám pouze jedno okno. Na noc dávám žaluzie dolů, protože nemám žádnou záclonu a když vím, že ven nevidím, ale kdo je venku, vidí mě, tak z toho mám špatný pocit :D. Takže každé ráno otevírám okno a vytahuji žaluzky.



Pak nejčastěji stelu postel, protože den pro mě začíná, až když mám ustláno. Asi stih z intru. :D


Vždy ráno mám po celé noci vyschlo v krku, takže mám nutkavý pocit, že se musím napít a už večer si flašku s vodou chystám k posteli.


Snažim se každý den ráno a večer modlit. Alespoň střelnou modlitbu, aby byl Bůh po celý den se mnou.


Dále mé kroky směřují do koupelny :D



Oplachuji si obličej a čistím ho tímto gelem od mixy, který mám už asi 2 roky a používám ho skoro denně a pořád tam toho je více jak polovina. Je skvělý. Potřebovala jsem takový, protože je i na alergickou a citlivou pleť.


Zkoušela jsem už všechny různé masti a krémy, ale klasická nivea má u mě určitě první místo. Používám dokonce i tu tělovou na obličej a připadá mi, že vždy ráno mám pak po ní krásně hebkou pleť.



Snažím se vždy udělat něco s vlasy. O prázdninách si je snažím tolik nemýt, protože stejně jsem doma a tady je všem jedno, že mám mastný culík. Ale jeli jsme k těm doktorům, takže to skončilo u rychlého francouzkéjho copku.


Pak už jen to nejnutnější na obličej. Což je pro mě určitě korektor od catrice a aknecolor, který všem doporučuji. Nemaže se na celý obličej, ale třeba jen na ty nejhorší pupínky. Pomáha zmírnit začervenání a jejich rychlé hojení.


Když nikam nejdeme, jsem schopna být v pyžamu půl dne, než se obleču, ale dnes jsem musela rychle. Takže jsem popadla první, co jsem viděla.


Tohle jsem stihla za půl hodiny. Ale nestihla jsem si dát snídani, takže jsem popadla jablko a běžela. Ale nebojte se normálně snídám třeba müsli s jogurtem, ale dnes jen jablko a potom jakési celozrné rohlíky z obchodu u nemocnice.


Tahle výzva mě bavila :D a snad bych mohla udělat i někdy, jak to probíhá na intru.

Celostátní setkání v Olomouci 2017

Pondělí v 9:49 | Lili |  FAITHTHINGS
Včera skončilo celostátní setkání v Olomouci 2017. A mně se chce a chtělo jet zpátky. Potřebuji si utřídit myšlenky.

Takže.

Bylo to super.


Upřímně.

Asi dva týdny před tím, jsem se moc netěšila a měla jsem strach (což je vtipné, protože tématem bylo, Nebojte se).

A pak jsem týden před odjezdem dostala zánět močáku a antibiotika a měla jsem strach, že tam nepojedu a začala jsem se těšit. Vyhledávala jsem si přednášky a četla všechny možné informace.


No a pak jsme v úterý 15.8. odjeli.

A ten týden mi, odvážím se říct, dobil baterky, které už jely jen tak tak. Vnukl mi mnoho nových myšlenek. Cítím se kreativnější. Schopna něco zorganizovat.

Schopna více věřit Bohu v oblasti lásky a mé budoucnosti.

Také jsem si uvědomila, že ačkoli některé věci byly nepříjemné. Jako třeba fronty, sezení na zemi, bezohlednost spolubydlících, když jsem chtěla spát, tak všechno to stálo za to.

I pouť na Svatý Kopeček stála za to. Popovídala jsem si s holkami. A rozebrala všechno možné s A.

Setkala jsem se se spolužáky. S kamarádkami. Objímali jsme se. Povídali jsme si. Setkala jsem se i s lidmi, které jsem naposledy viděla před třemi roky na nějakém táboře.

Zažila super křesťanskou diskošku. Přesvědčila se, že mladí katolíci jsou super a jsou reální.

A taky byla v úžasu, jak Duch Svatý uměl vnuknout dobrovolným organizátorům úžasné myšlenky na realizaci těchto pěti dnů.

Důležitou součástí programu byla Panna Maria, které jsem vděčná za mnoho věcí a plně si to neuvědomuji.

Bojovala jsem sama se sebou. Hádala se sama se sebou. Slyšela v přednáškách věci o sobě. A možná i trochu poznala samu sebe.


A nyní musím opět tzv. sestoupit z hory proměnění a žít v reálném světě, kde bych měla být zářící svící a svým životem svědčit lidem, že jejich předsudky nemusí být často pravda.

O to se chci modlit. Aby to všichni mladí zvládli.

 


BULLET JOURNAL: dovolená/Anglie

15. srpna 2017 v 8:00 | Lili |  BUJOieren
Ahoj:)

Dnes vám chci ukázat, že do bullet journalu můžete nejenom zaznamenávat kolekce a měsíční plánování, ale protože je bullet journal tvořen vámi, můžete do něho zahrnout vlastně cokoli.

Včetně své dovolené.

Mám bujo 3 měsíce a zatím jsem udělala dvě dovolené. První, když jsem jela do Anglie, ale té jsem věnovala poze dvě stránky a chtěla jsem to hlavně pro pratické účely a druho, jak jsme byli teď na dovolené v jeseníkáach, ale ta byla formou deníku, takže tu vám dnes ukazovat nebudu.


Jednoduše. Na levé stránce jsou vypsané vzpomínky z jednotlivých dnů. Pod tím není nic, protože jsem neměla chuť tam něco kreslit. Ale asi to nechám takhle, je to takové jednosušší. Na praví stránce jsem si před odjezdem psala, co mu sím konkrétně do té Anglie vyřídit. Pod to, co koupit a pod to, co budu nosit.






Čeho se bojím v druháku na gymplu a jaký byl prvák a intr

12. srpna 2017 v 21:30 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY

Takže zaprvé jsem se chtěla zeptat, jak je možné, že jdu do druháku?


A za druhé, opravdu mi je špatně, když pomyslím na to, že jdu do druháku.

TADY je tedy ten původní článek a dnes vám potvrdím, jestli se moje strachy potvrdily.


1. Jídlo


Trochu se směju tomu, co jsem tam psala minule. Protože vlastně to tak opravdu je. Opravdu jsme dostávali rohlík se sýrem. A někdy se šunkou a někdy dokonce bez zeleniny. Ale za to to byly fakt dobré, bílé rohlíky (ale ty budu muset omezit, ha). A nebylo to tak zlé. Miluji čaj z naší jídelny (to je fakt) zvlášť, když je ještě horký. Občas na snídani byla možnost míchaných vajíček se šunkou (což jsem si dala asi dvakrát a pak už radši ne, protože nemám ráda takovou tu šunku na kostičky a nedopečenou vaječinu). Nebo tzv. müsli, kdy jestli nepříjdete do jídelny, tak 5 sekund po zazvonění budíčku, tak na vás už zbudou jen kukuřičné lupínky se stopovými prvky müsli. Dělala jsem si snídaně i sama a to hlavně, když byly třeba párky, bageta s omeletou nebo tlačenka. Člověk si pak už vytipuje, co si dávat a co ne.

Obědy byly super. Dostatečné porce a chutné. Teda až na polévky, které jsem si nedávala, i když mi chutnaly, protože to vypadalo, jako kdyby tam omylem havaroval ropný tanker ( v překladu: bylo tam tolik oleje, že jsem přes oka pomalu neviděla, z čeho ta polévka je). Ale jinak hlavní byla opravdu super.

Ovšem při večeřích jsem se mýlila. Byly pravidelně teplé a taky dobré.

Co se zdravé stravy týče. No ehm. Mám v plánu v druháku jíst zdravěji, ale asi to nepůjde jak finančně tak časově. Nic méně, budu se snažit. Už jsem se snažila i chvilkami v prváku, ale vydrželo mi to tak tři dny, pak jsem to vzdala.


2. Peníze


Peníze byly v pohodě. Všechno mi vycházelo a vyplatilo si nechat uděla studentský účet, díky kterému jsem pak nemusela vozit velké částky vlakem a ani je mít u sebe na intru. Stačilo jen jít do banky, která je blízko (tak 5 minut) a to, co jsem potřebovala, si jít vybrat. Takže strach to byl zbytečný.




3.Učivo


Tak tohle se určitě potvrdilo. Učení bylo megatěžké hlavně v druhém pololetí, které jsem zhrnula TADY. Ano potvrdilo se, co jsem psala před prvákem, že se moje oblíbené předměty stanou velmi neoblíbenými. Třeba čeština byla docela peklíčko a to mě na základce šla a ani jsem se nemusela učit. Jenže v prváku nastupuje literatura a povinná četba, díky kterým mi skoro vycházela trojka (jen skoro). A taky pravda je, že nejvíce jsem bojovala s fyzikou, matematikou a chemií. Zato dějepis, který jsem na základce nsnášela, se stal asi njelepším předmětem a to hlavně díky učiteli, který to vysvětluje úžasně. Ovšem na konci prváku nás strašil tím, že v druháku to bude horší, tak nevím no.
Špatné bylo to, že maminka a atínek byli daleko a s učením mi nemohli pomoct, ale za to jsem měla/mám skvélé kamarádky, které mi to rády vysvětlily. Ale i tak mi rodiče v této (i v jiných) oblastech chyběli.
A strejda google mi pomáhal jen v nouzových situacích (jednou za rok, když jsem se opravdu potřebovala naučit doplnění na čtverec a stejně mi to nepomohlo)

Takže moje malé předsevzetí do druháku je, že se budu soustředit na češtinu a angličtinu (to jsou předměty, z ktrých asi určitě budu maturovat), i když mi třeba půjdou více, než některé další, ale chci se je učit pořádně.

Strach mám opět z fyziky, matiky a chemie. Fyziku budeme mít místo dvou hodin, tři hodiny týdně, což bude masakr a v chemii budeme mít laboratoře (snad ne na sedmou) a v matematice nám zůstává ten stejný učitel, který....no....radši nic.

Ale to vyznamenání bych chtěla mít.




4. Zkoušení, vyvolávání a učitelé


Je pravda, že jsem se hlásila asi o 70% méně, než na zš, ale i tak mám pocit, že jsem mluvila hodně. A ty věty o tom, že se zesměšním, se naštěstí nevyplnily (alespoň si nevzpomínám). A strašák PRVNÍ DOJEM už nezměním (kromě nových prváků), ale mám pocit, že to skončilo dobře a zapsala jsem se nějak normálně. A zkoušení, to se stalo asi za celý prvák třikrát. Poprvé ve fyzice, která zkončila docela dobře, dostala jsem dvojku a to je u našeho učitele velký úspěch. (což jsem v té době nevěděla a byla jsem docela naštvaná, že nemám dvojku) #omyl

Učitelé. V angličtině se potvrdila má obava ohledně toho, že si nějaký učitel zapamtuje něco, co jsem řekla špatně a pak mi to bude připomínat až do čtvrťáku a možná i potom. Paní učitelka z angličtiny je totiž velmi zajímavá a kdybych měla popsat, jak to všechno bylo, tak by všichni lidé z naší školy, kteří by si přečetli tento článek, věděli, kdo je autorem. A to nechci. Takže nic. Každopádně si dávejte pozor na to, abyste nebyli moc chytří. A moc všechno uměli. Ale nemyslím to tak, že byste měli potlačovat svůj přirozený talent. Prostě víte jak. Všichni musí být ovce a když ovce být nechcete, tak nepřežijete. #citátnadnešníden

Asi přímo nějaké obavy nemám. Spíše se musím smířit. Ale snad se nestane něco horšího. A hlavně musím dostat z fyziky aspoň (bylo by to asi nejvíc) tu dvojku za zkoušení.


5. Spolužáci a kamarádi a lidé na intru


Takže. Toto byl taky tak trochu omyl. Vlastně bylo to všechno docela skvěle naplánované. A pak jsem přijela a zjistila, že to už je naplánované a že změnit to můžu až po adapťáku. Takže jsem na své spolubydlící čekala, seznámila se a pak s nimi celý rok bydlela. A snad s nimi a ještě právě s tou holkou, kterou jsem znala už dříve, budu bydlet i v druháku. Doufám, že to bude dobré. Náš vztah je totiž neobvyklý, ale asi to tak mělo být.

Ale třída je fajn. Je tu plno rozdílných lidí, ale myslím, že to bude lepší a lepší.

Být na intru má i své výhody v tom, že se snadněji seznámíte s lidmi z vyšších ročníků Ať už při čekání na sprchy nebo na různých kroužcích.

Pouze jednou mě napadlo, že bych přestoupila na jinou školu. Ale teď mi připadá, že to byla zbabělost. Tím nezlehčuji všechny ty obtížné chvíle, ale chtěla jsem prostě utéct.


A do druháku se tedy obávám toho, že si s novou spolubydlící nebudeme rozumět. Ale radši se snažím ničeho neobávat a nebýt jako minulý rok.




6. Volný čas a režim na intru



NO

Musím uznat, že jsem se opravdu na reži těšila. A ačkoli byl opravdu těžký ( a stále je) , tak nesnášet jsem ho začala až tak v květnu. Všichni ostatní m předběhli tak v září.
Každopádně mě štvalo zhasínání v 22:00 (v druháku 22:30 jop) a strhávání bodů a studiní doby. A taky to, že musím s někým sdílet pokoj. A že tam skoro nikdy nejsem sama (a to jsme tam bydlely tři, teď už budeme 4). Ale zase mě to naučilo, jak muset vycházet s lidma. A jak si vážit toho, že mám vlastní záchod, vlastní sprchu, teplou vodu, vlastní postel a můžu si jít spaát, kdy chci a vstávat, kdy chci a dělat všechno, kdy chci a co chci.

Ale stále platí, že zachovej řád a řád zachová tebe.
(oblíbená věta mého taťky)
(ale původně je od Svatého Agustina)

A být sám. Jo poznala jsem, jak je tohle důležité. A já jsem člověk, co potřebuje být a být chvilkama v tichu, takže občas se opravdu vyplnilo, že jsem zdrhla do parku nebo do města sama. (Bylo těžké to vysvětlovat kamarádka, které chtely jít se mnou) Takže samotu jsem si opravdu užívala.


7. Doprava

O tom jsem již psala TADY. Ale každopádně vlaky byly sranda. Teda pokud neměly zpoždění nebo nebyly zrušeny. A historek s vlaky mám spoustu.
Třeba když jsem se opravdu nutně potřebovala dostat, co nejdříve, do Olomouce, ale najednou se ozvalo, že vlak je z provozních důvodů zrušen a náhradní doprava není zajištěna.
Chuťovka



8. Taneční


Tohle v minulém článku nebylo. Bodejť taky, když jsem tohle vůbec neřešila. Říkala jsem si, že to je zadlouho. Ano opravdu bylo. Jenže ode dneška za měsíc a jeden den už bude po první lekci. A já na to myslím každý den. Mám šílený strach. Nemám ještě koupené ani boty. Prohlížím si videa z prodloužených a snažím se samu sebe představit, jak jsem úplně dřevo. Nevím. Taky, že si najednou taneční, s kterým jdu, rozmyslí, že se mnou vlastně nechce jít a já zůstanu sama a bude to trapné. Nebo začne s někým chodit a bude to ještě horší. Nebo budu mát špatné šaty, boty, budu vyšší než on. (Moje výška je asi 178 cm a jeho tak 181 asi?). Nebo udělám něco špatně a tak.
Bude to dobrý. Říkají všichni. Kromě mě.

Takže tohoto se momentálně bojíím.


Jo to jsme určitě my v budoucnosti :D (kéž by)

Všechny gify jsou ze stránky giphy.com











BULLET JOURNAL: Ohlédnutí za července

11. srpna 2017 v 12:42 | Lili |  BUJOieren

Ahoj :)

Dneska vám ukážu, jak se vydařil první měsíc v bullet journalu, který jsem udělala v nějakém tématu a to byly kaktusy.

První tu mám habit tracker. Čili záznam zvyků, které jsem se rozhodla v červenci dodržovat.

Naneštěstí jsem nebyla doma první dny července, takže jsem nezvládla to vyplňovat od začátku, což je škoda, protože by to vypadalo lépe, ale i tak se mi to líbí.






Fotící výzva #7

10. srpna 2017 v 19:59 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO




Den sedmý: ZMĚNY, KTERÉ PŘÍJDOU


V úterý odjíždím na celostátní setkání mládeže do Olomouce a nevím, co od toho čekám. Ale cítím, že se něco změní.



BULLET JOURNAL: Filmy a šetření

10. srpna 2017 v 14:16 | Lili |  BUJOieren
Ahoj:)

Mám pro vás nový nápad na to, co můžete zakomponovat do svého bullet journalu.

šetření


Tak to je asi celkem zřejmé, k čemu to slouží. Jsou různé varianty na to, jak to zpracovat, ale mně se nejvíce líbilo to, že si tu věc nakresím, rozdělím na dílky a vybarvuji podle toho, kolik už mám našetřeno. Zatím tam mám jen foťák.

filmy

Zase opět inspirace na pinterestu. Funguje to tak, že si napíšete film a až ho zhlédnete, tak si příslušné políčko vybarvíte.




Jak mi je

9. srpna 2017 v 23:20 | Lili |  POETA
12.6.2017

Víčka klesají

Nevyřčené otázky napadají

Zraněnost mé tváře

Zraněnost mé duše

Ničí ten dokonalý svět


Který uvadá jak květ


.


Druhé pololetí prváku na gymplu/Jaké to je na gymplu

7. srpna 2017 v 22:45 | Lili |  Studijní život PRVAČKY

Okej. Je 7.8.2017 mohla bych začít psát o prváku.

Věci a události z prváku se mi míchají dohromady původně mám dokonce rozepsaný článek o celém prváku, ale pak jsem zjistila, že jsem vlastně psala o první pololetí TADY, tak bych mohla napsat jen o tom druhém a konečně tak slavnostně vstoupit do druháku.

Začátek druháku byl pro mě náročný hlavně z osobní stránky života, protože jsem byla nešťastně zamilovaná do jednoho kluka ze čtvrťáku a snažila jsem se tomu vzpírat, ale až do konce března to nešlo.

Co se školy týče:


I když bylo po pololetní vysvědčení, na které jsem byla fakt hrdá, protože nechápu, jak k tomu došlo, když většinou je to první pololetí nejtěžší, protože si zvykáte na nový režim a více učení, ale pro mě to bylo přesně naopak. Na pololetí jsem měla tři dvojky z matematiky, fyziky a chemie. No a zvláště v matemativce se mi v únoru docela dařilo. A teda i přesto, že bylo po vysvědčení, dodělávaly se takové ty práce jako pojednání do náboženství a seznam četby a čtenářský deník do češtiny, což byl opravdu masakr.

Štval mě tělocvik a pomalu jsem odpočítávala hodiny, které zbývají do konce. Máme tělocvik na body a je v tom složitý systém, díky kterému jsem na konec vysvědčení dostala 2. Ano. 2 z tělocviku. Ach.

Štvalo mě IVT. Nesmírně. Prostě na to nemám vlohy a algoritmy a všechny ty vzorce logické věci nechápu. Naštěstí jsem se snad s tímto nadobro rozloučila.

Latina ušla. Nějak jsem to zvládla. Nevím co mi to dalo. Snad to, že vím, že název firmy Dormeo, která vyrábí matrace je odvozen od dormit (jediný tvar slovesa spát, které umím.)

Četba:


Nemám ráda, když mě někdo nutí číst nějakou knížku. Já miluji čtení, ale jen toho, co si sama vyberu a na naší škole u naší učitelky musíme mít za celý školní rok přečtených 15 kníže a udělaný o nich rozbor do čtenářského deníku. Takže za pololetí osm nebo sedm knih. Z toho 10 povinných ze seznamu na internetu a 5 dobrovolných.

Jasně. je to super pro ty, co nečtou.

Ale noční můra pro ty, co čtou, protože dejme tomu, že musí číst knihy, které je nebaví a potom jim nezbývá čas na to, co je baví a co by je i někam posunulo. A ještě se musí velice stresovat kvůli pohovoru o četbě, který nesnáším. Rozumějte, moje kamarádka řečetla pořádně jen čtyři knížky a dostala plný počet bodů (tedy za 1) a já, která jsem poctivě četla všechno, jsem dostala 10 bodů z 12 tedy dvojku. A ano někdo si řekně, že by dal nevím co za dvojku, ale mně tehdy hrozila skoro 3 z češtiny a to dcera učitelky češtiny (né te, co mě učí) prostě mít nemůže.

Změna nastala i v tom, že jsem začala chodit do školního sboru. Chdila jsem už do scholy, ale máme i sbor na takové ty převážně latinské zpěvy, ale baví mě to. Zažila jsem díky tomu pár uvolnění z výuky, rozloučení se čtvrťáky, k čemuž se váže i nákup bílé košile a tváření se důlžitě. A i zabité středeční odpoledne.

Vlaky

Cesty tam byly lepší než v prvním pololetí. Uměla jsem už spoje nazpaměť a byl to takové v klidu. Věděla jsem fígle a vyznala se lépe ve vlacích. Cesty zpátky byly taky super, protože jsem si našla pár lidí z vyšších ročníků, s kterýma jsem jednak jela třeba v kupéčku a taky jsem se tedy seznámila a pronikla do jiných sfér než prváku.


Rodina a domov


Bylo stále těžké sjednotit osobu na intru a ve škole a osobu, co přijížděla domů na víkendy. Ale asi v posledním měsíci a půl se to změnilo k lepšímu a já se do školy i někdy těšila.
Předtím to bylo velmi hektické a to je i jedna z věcí, kterou se budu snažit změnit. Méně hektické všechno a více prožívat přítomný okamžik.
Byly i chvíle, kdy jsem se rozbrečela a tak nějak se vše sesypalo.

Lidi


S kamarádkami jsme se znaly už delší dobu a já jsem přijala, že ony jsou moje kamarádky (proč to zní tak divně) a možná jsem se stala i více povrchnější. |Seznámila jsem se s lidma ze starších ročníků a začala zdravit většinu lidí, co jsem potkávala na chodbách.

Co se školy týče podruhé:

Měla jsem novou teorii o učení. V prvním poletí mi připadá, že jsem ani nežila. Byla jsem zavřená v pokoji a učila se. V druhém pololetí jsem si řekla, že chci mít vzpomínky na události a ne na to, že se učím a že pro to obětuji i dobré známky. A vyplatilo se to. Chodila jsem do baru. Ven. Na mše. Na zkoušky. Na přednášky na filmy. A jsem ráda, i když moje známky byly na tom o dost hůř a jsem veelmi ráda, že mi vyšlo vyznamenání.

Internát


S holkama na pokoji jsme se postupně více a více sbližovaly. Bude to sice ještě chvilku trvat a přemýšlím, jaké to bud epo prázdninách, když se po dvou měsících opět budeme sžívat ještě s jednou dívčinou. Ale snad to bude jen lepší a lepší.

Ovše na internát obecně jsem začala nadávat, protože najednou mi začalo vadit, že nemám wifi v pokoji a že musím jít spát v deset a dodržovat řád a sdílet pokoj s někým a podepisovat si jídlo a být ve stravhu, že mi ho někdo ukradne.

Takže. Jsem ráda, že jsem to konečně shrnula můžu opustit prvák a vrhnout se do druháku, kterého se bojím, ale jsem zvědavá,co přinese.

Kam dál