Srpen 2016

30 otázek za 30 dní-21

31. srpna 2016 v 21:17 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
21. den - jeden z tvých oblíbených pořadů

Pokud se pořadem myslí to, co hraje v tv a má to více dílu pak tedy můžu říct pár serálu na které se dívám JEN v televizi.

1. Jak jsem poznal vaši matku
Já už neznám člověka, který by tohle neznal. Jsou lidé, kteří ho sledují jen přes internet a lidé, kteří jen v televizi. Já jsem ta druhá skupina. Příjde mi, že v televizi to je prostě nejlepší a nemůžu to přepínat, takže vidím všechno, co bych normálně přeskočila. Vždycky se u toho zasměji, Alespoň u jedné scény v celém dílu. Hrálo to na prima love, ale teď už to myslím zase přestali vysílat. :(



2. Chůva k pohledání

Skvělý seriál, u kterého se nejde nesmát nad způsobem myšlení a vtipnými příhodami aktéru a hlavní postavy Fran Fine, která je určitě moje nejoblíbenější postava ze všeho :D.
Taky hraje (stále se opakuje) na prima love a hlavně jsem to sledovala, když jsem byla 2 týdny v zimě nemocná :D.


3. Krok za krokem

Seriál o jedné skvělé rodině, u které se taky rozhodně budete smát. Skvělé příhody a skvělé vztahy a nejlepší charaktery postav. :) A určitě moje nejoblíbenější postava je Cody. <3


Všechny gify jsou ze stránky gyphy.com

Určitě všechny tyto seriály doporučuji pro zlepšení nálady. :)

30 otázek za 30 dní-20

30. srpna 2016 v 20:00 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

No nevím. U nás se vzdělání dost řeší. Možná až moc, na základce se teda řešily známky dost. A díky tlaku ze strany okolí jsem se taky dostala tady. Naučilo mě to si (snad) organizovat dobře čas, tak abych vše zvládla- povinnosti, koníčky, učení.

Můžu taky říct, že v 7-8. třídě jsem se učila hlavně pro rodiče a pro jejich pochvalu, a proto že říkali, že to tak musí být. A v devítce jsem se učila samozřejmě pro sebe. Možná více než by oni považovali za dostatečné, ale chválili mě a to se mi líbilo.

Každý chce, aby na něho byli rodiče hrdí.

Ale zase mi příjde, že všechno tohle je podle toho, jaký máte žebříček hodnot, kde je u vás vzdělání.

Jsou dvě skupiny lidí.

Ti, kterým na vzdělání záleží, třeba rodiče, u kterých doma bylo vzdělání na prvním místě. ,,Aby z tebe něco bylo!" říkavaly naše prababičky a babičky našim rodičům. Nebo třeba mají rodiče hned jiné mínění o klukovi, kterého si přivede jejich dcera, který studuje gymnázium a né oborovou školu se zaměřením kuchař.

Je to zažité. A (Přitom ti z oboru jsou na tom mnohdy lépe než ti z gymplu, kteří mají v hlavě plno věcí, které jim k ničemu nebudou- přesně proto jdu teď na gympl :DDD hahah) je to špatně.

Mojí generaci na tom už nebude nejspíš záležet (hlavně, že máš money ne? -smutné)

Druhá skupina jsou ti, kterým to je jedno a záleží jim na povaze toho člověka a okolnostech v kterých žije. Snad by se dalo říci lidé bez předsudků. (i když asi ne)

Já nevím nejspíš přesně, na čí straně jsem a proto si myslím, že u každého člověka to je jinak.

Pokud je člověk uklízečka, baví ho to a je spokojený se zaměstnavatelem, náplní práce a výplatou, proč ne? A pokud to je nějaký Dr. s dalšími třemi tituly před jménem a dvěma za jménem a je taktéž spokojený s náplní své práce, tak to není problém.

Jedna známá paní říká, že to je druh mentality z dob totality, každý si pod tímto spojením představí něco jiného, nemusí to být jen vztaženo na vzdělání, ale na plno českých myšlenek a přesvědčení, které tady pořád jsou.

Z čeho mám strach na střední/čeho se bojím na intru

30. srpna 2016 v 14:13 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
30.8 2016

Chci tady před ofiko nástupem do nových čtyř let svého života napsat pár věcí, kterých se obávám a z kterých mám strach. Já jsem tak obecně ustrašený člověk a většinou jsou to takové ty zbytečné strach nad kterými by ostatní jen mávli rukou a ano plně si to uvědomuji, ale jsem to prostě já. :) Po nějakém čase bych chtěla udělat zase takový reagující článek na tenhle článek, které strachy se potvrdily a které vůbec :)

1. Jídlo

JOP jdu na intr (vůbec to nepíšu asi v každém druhém článku, ale nevááádí). A co jsem slyšela, tak s jídlem to slavné nebude. Čekám, že snídaně bude ve stylu rohlík a sýr (ne, neopovrhuji jídlem, naopak si ho docela vážím, i když to tak nezní) a oběd nějaká ,,máčka"(skoro jako slovenská mačka :D) a každý den s jinou přílohou (tohle mi řekl jeden synek, co teď maturoval) a večeře chleba a šunka (to jde ještě) a nějaká ,,mazánka". a svačiny si budu kupovat nebo dělat sama a to se váže k mému dalšímu strachu. Snažila jsem se jíst o prázdninách ,,zdravě" né, že bych jedla jen ,,šalát", ale prostě pravidelně, hodně vody a pestrá strava. No a s tímhle to asi nepůjde.


2. Peníze

Nenápadaně jsem se taťky zeptala, jak to tedy bude s money, protože mé doposudné kapesné mi sice stačilo (ne, nestěžuji si) měla jsem 200 na měsíc (pro někoho to je málo a pro někoho hodně) s tím, že mi tu běžnou autobusovou dopravu do školy platili rodiče, jídlo a nezbytné oblečení a někdy i dárky, které byly ode mě, kupovali oni, takže mi nic nechybělo a byla jsem spokojená, i když samozřejmě, kdyby to bylo vyšší, tak super.
A taťka mi řekl, že si mám vypočítat, kolik budu potřebovat (na vlak, jídlo a ještě nějaké ty osobní peníze) a přijít s tímto návrhem a probereme to.
Takže můj strach je v základu o tom, že mi ty peníze nebudou stačit a třeba mi to nevýjde na vlak po celém týdnu, protože si to špatně vypočítám. A nebudu mít na to, si na něco našetřit a tak. (nojo ach ta povrchnost), proto by mě zajímalo, kolik jste měli vy na střední kapesné.


3. Učivo

No tohle je docela základní strach asi pro všechny, kteří studují.
Je to gympl a samozřejmě, že nás každý na základce strašil, jak nebudeme nikoho zajímat a že se budeme muset učit a učit a nic jiného než učit. Bojím se, že předměty, které mě bavily (tebe Lili nejaké bavily?), se stanou noční můrou a přičtou se k těm, s kterými problém mít 100% budu (fyzika, matika, chemie). A že mi s tím nikdo nepomůže (tatínek a maminka budou daleko) a strejda google díky velmi slabému signálu nepojede. Učitelé si na mě zasednou a já nebudu fakt dělat nic jiného než se učit a učit a učit. Je to blbé, když se tu látku musíte naučit nazpaměť (třeba dějepis), ale ještě blbější je, když tu látku fakt nechápete a nejdříve ji musíte pochopit a pak se ji teprve naučit.

4. Zkoušení a vyvolávaní a učitelé

Na základce mi nikdy nedělalo problém se přihlásit, i když jsem věděla, že ta odpověď bude nejspíš špatná, protože jsem znala ty lidi i věděla jsem, že ze mě dělat debila nebudou a učitelé mě nezabijou. Jenže. V těch prních dnech, týdnech a možná měsících se zas tak znát nebudeme jak navzájem ve třidě, tak s učiteli a víte, strašák jménem PRVNÍ DOJEM je nepříjemná věc. Takže můj strach je, že se v prvních dnech přihlásím nebo mě (snad ne) učitel vyvolá sám a já buď tu odpověď vědět nebudu nebo si budu vítězoslavně myset, že vím, řeknu ji a učitel mě úplně zesměšní a spolužáci se začnou smát (takový ten smích ve stylu ,,haha ty jsi ale mačo, jak můžeš něco takového říct).
To stejné platí i o zkoušení (zase můj hororový scénář v hlavě). Učitel si vezme seznam žáků nebo začne dělat takové to:

,,Dneska je 10. a devátý měsíc plus počet stupňů venku je 19+23, vás je tady 33 děleno počtem mých vlasů na hlavě krát počet dní, co zbýva do nedělě na druhou se rovná 14. ááá Lili k tabuli!"

No a samozřejmě, že jako první půjdu já, takže super a zrovna ve fyzice, kdy jsem se sice dívala do sešitu, ale látku z minulých 4 let, kdy jsem fyziku měla fakt neumím nazpaměť.

,,Takže popiš nám, jaký význam má hmotný bod v kinematice, pokud těleso běží rychlostí 88 km/h a dneska ráno sněžilo."

,,Ehmmmmmmmmmm 8? "


A učitel už ze mě bude mít srandu a bude mi zhoršovat známky a každou hodinu zkoušet celé čtyři roky a možná i potom, když se někde potkáme.


5. Spolužáci a kamarádi a lidé ve škole

Taky věc, které se obává každý, (takže určo nebudu sama ve třídě, kdo má stejný strach). Momentálně ,,znám" (pokud se to tak může říct, když jsme se viděly jednou a chvilku si psaly) dvě holky, jedna se mnou bude nejspíš bydlet a doufám, že se i budeme spolu hodně bavit a s druhou bych se taky moc chtěla bavit, protože mi stejně, jako ta první připadá hrozně fajn, ale ta ,,zná" ještě jednu holku, ktrerá zase nezná nás (ale to by se dalo zvládnout časem) a je domluvena s tou druhou holkou, že bude bydlet s ní. A já jsem se druhé holky zeptala, jestli třeba nechtějí bydlet s námi a ona, že jo, ale že se musí zeptat té třetí holky, a ta teď nějak nemůže komunikovat. ,,so complicated"
Každopádně ani nevím, jestli si budeme moci vybrat s kým budeme a jestli to všechno klapne tak a nebo to bude jinak a bude to ok nebo to bude hrozné a já budu chtít jet domů.
A pak si ani s těma výše zmíněnýma holkama nebudu rozumět a bude to všechno blbé. A cela naše třída bude úplně mimo, bude plná nenávisti a pomluv (jako v mé minulé třidě) a já budu příští rok nastupovat na nějakou jinou školu a bude to trapné.

6. Volný čas a režím intru

Na našem intru je režim docela krutý, ale jsem na to připravená (alespoň si to myslím). Možná (a nechci to přiznat) se těším na režim (že nebudu díky studiním hodinám prokrastinovat) a někoho bude zajímat, co dělam. Ale určitě mě to začne štvát to, že mě pořád někdo kontroluje a že mám určené vycházky (stejně to vidím tak, že budu celé dny zavřená na intru, protože nebudu mít s kým někam jít) a že budu pořád měnit kroužky (jak už je mým zvykem nebo nebudu mít pro změnu žádné). Možná budu třeba trávit každou volnou chvilku mimo školu někde v parku sama, kde budu opravdu SAMA a budu si tu samotu užívat.

7. Doprava

Poslední věc je doprava. Tři přestupy za jednu jízku, kupování jízdenek, orientace na nádražích a v příjezdových či odjezdových tabulích mě děsí. Jeden z dalších (mých nejspíš už oblíbených) hororových scénářů je ten, že zrovn v pátek, kdy budu muset jet domů, protože ještě budu něco mít. Nějaký vlak nepojede a já ztvrdnu třeba v nějakém neznámém městě 100 km od domova na neznámém nádraží a absolutně nebudu vědět, co dělat. Začnu volat všem příbuzným a ztvrdnu tam v zimě někdy do večera, kdy o půl noci přijede nějaký motoráček, aby mě teda dovezl. Nebo si nestihnu koupit jízdenku či nastoupím při jedné z prvních jízd do špatného vlaku a skončím v Praze, kde utratím všechny své peníze na příští týden na jízdenku.

Tak to je asi momentálně všechno, na co si vzpomínám a už se docela těším až v nějakém dalším článku budu tyhle věci potvrzovat (snad ne) nebo vyvracet.

(všechny gify jsou ze stránky giphy.com)

30 otázek za 30 dní-19

29. srpna 2016 v 20:00 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

Tyhle dny jsou už doufám za mnou a ani si nejspíš na nějaký konkrétně nevzpomínám. Určitě něco takového. Nějaký ten ,,průser" jako každý, ale nejsíš jsem zatím nikdy neudělala něco opravdu velkého.

Třeba jsem neposlechla jejich rozkaz, ale že bych je nerespektovala to zas n. Myslím, že jsme docela vychováni (já a sourozenci) k repektu a k úctě k rodičům a dalším autoritám. Stejně jako všechno má tohle své zápory a klady.

Klad je určitě pro rodiče, že se umíme podřídit i když všechno není podle nás. Samozřejmě, že jsem naštvaná a celé mé nitro řve ne, ne, ne. Ale musím poslechnout. A vlastně, když nad tím tak přemýšlím. Rodiče jsou ti, co nás mají vychoávat, tak jak oni nejlépe umí, né youtubeři a ne nějaké ,,celebrity".

Zápor je spíše ten, že s rodiči fakt nejsi nejlepší kámoš. Jasně že s nima můžeš mít přátelský vztah, ale pořád to je prostě autorita a lidé, kteří by tě neměli v životě nechat na holičkách a měli by ti dávat na jevo ( a mělo by to tak opravdu být, žádné přetvářky), že tě milují a že jim jde o tvé dobro a že ti vždycky odpustí stejně jako ty jim. :)

30 otázek za 30 dní-18

28. srpna 2016 v 20:00 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO

18. den - v co věříš


Trochu už moc na tělo ty otázky, ale tak snad to dáme. Z hlediska náboženství jsem křesťan konkrétně římskokatolík

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev <-----nejaké ty údaje

Doufám, že mě snad hned neodsoudíte, protože ani já neodsuzují vás a to, ať jste kdokoli (satanista, jiné nábož., homosexuál, ateista)

A myslím si, že zejmén v České republice jsou mnohé věci ohledně církve zkreslovány a oznamovány tak, aby to tu církev, co nejvíce špinilo.

A jsem ráda, že mě rodiče k této víře přivedli, protože dává mému životu smysl a ujišťuje mě a ve věcech, které dělám a vychovává. Díky ní jsem se taky seznámila s mnoha skvělými lidmi, kteří významně ovlivnili můj život :)

POkud máte jakékoli otázky, můžete se ptát a já se vám budu snažit co nejlépe odpovědět. :)

Takové ty ,,akce"

28. srpna 2016 v 10:08 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
A bylo to tady. Každoroční největší bod celého našeho vesnického a sousedského života. Ta akce, na kterou se děti těší a dospělí už spíše z nostalgie poslední sobotu v červenci, dojdou na to místo, které mi je velmi blízké, jelikož se nachází asi 50 metrů přímou čarou od našeho domu.

Jednou (pokud nepočítám motokrosové závody) za rok tady na dvou loukách vyroste řetízkový kolotoč, který tady jezdí každým rokem (letos byl 22. ročník a myslím, že i předtím si toho dost zažil), na který si taky ze své vlastní nostalgie musím zajít, ačkoli v minulých ročnících to bylo to hlavní, na co jsem se těšila. Letos jsem na něm byla dvakrát. Jenom :D Jednou s kámoškou ze základky, kterou jsem tam donutila a podruhé nějak kolem jedenácté hodiny veřer s dalšíma třema lidma ze základky, s kterýma jsem se zatočila a pak jsme do sebe naráželi a bylo to fakt skvělé a zrovna byl ohňostroj a byl nádherný.

Dále se tu objeví autodrom, na kterém jsem kupodivu letos nebyla ani jednou. Z důvodu, že tam nikdo nechtěl se mnou jít :( a protože se to každý rok zdražuje (minule stálo jedno autko 50 a letos 60 :( ).

Taky nesmí chybět housenková dráha, která je podle mě stejně stará, jako ten řetízkáč a na které (když si to teď tak uvědomuji) jsem letos taky vlastně nebyla. Myslím, že menší jsem nikdy neviděla, ale zase jezdí rychle, což se cení.

Jednou za dva roky tady je taky nějaká ,,týjo" atrakce, kde si už starousedlící říkají, že se ten starosta zase plácl přes kapsu. Letos to bylo mabo (crazy dance), prostě taková ta věco, co sedi asi 20 lidí na takové lavici, která se otáči jakoby dokola a je to hrozná sranda. No a to jsem musela samozřejmě využít abyla jsem tam 5x a čehož vůbec nelituji \) i když to stálo 50kč. Protože si myslím, že věk má podobný jako housenková dráha a kolotoč, takže samozřejmě to bylo jištěno pouze kovovými tyčemi, které byly na několika místech připoutány pásy, které jsou v autech, takže kdyby se přetrhly, tak se nejspíš všichni zabijeme. Ale i tak to bylo skvělé :D Řvali jsme po sobě, navzájem nám padaly vlasy do obličejů a skřípali jsme si ruce. Prostě super záležitost.

Samozřejmě tam jsou i takové ty různé skákací hrady, aquazorbing, a letos chyběl malý řetízkáč a takový pomalý vláček, který jsem v mých mladších letech (tak 6-7) milovala. Asi vedlejší účinek toho mamba :D

Moji rodiče s bratry a sestrou tam vyrazili již krátko po oficiálním začátku, tedy 15. hodině a já jsem tam šla kolem čtvrt na 5 a hned jsem přišla, protože tam nebyl nikdo, koho bych znala. Měla jsem hrozný strach, protože na 100% jsem tam musela potkat někoho ze základky a bála jsem se,že mě budou ignorovat a tak. Naštěstí to byly plané strachy, protože když jsem tam tedy šla na druhý pokus kolem sedmé veče, hned u vstupu jsem potkala jednu holčinu, která mi nabídla, že můžu chodit ,,s nima", takže jsem celou dobu chodila s holkama, s kterýma jsem si myslela, že se už nikdy nebudu bavit. A bylo to fajn, vědět, že mě nikam neodsunuli.

Potkávali jsme se s ostatníma a probírali, kdo s kým zase co udělal, kdo se jak změnil, prostě závist v každém slově a kupovali občerstvení v podobě ražničí za 65 kč, ve kterém byly 3 kousky masa, kolečko nějakého párku a tak kilo cibule, což neby zrovna můj vkus, ale snědla jsem to. Naštěstí a taky kupodivu tam byla maličký vozík se 100% ovoxnými šťávami jehož jsem hned využila a obdarovala své chuťové pohárky něčím zdravím a chutným. (tyjo to je skladba věty :D)

samozřejmě tam nebyli jen lidé z naší vesnice, ale i přilehlého města, takže okolo deváté se začali scházet různé skupinové individua, které tam šly pouze za vidinou alkoholu a hezkých holek.

Dokonce jsem asistovala při nelegálním nákupu vodky pro mé nezletilé spolužáky a prošla jsem kolem těch daných individuí, kteří tam měli nějakou marjánku či co a opět se tvářili tak, že by mi ji nejradši vecpali násilím. Samozřejmě jsem nebrala ani alko a ani travku, takže jsem byla absolutně při smyslech, což se o ostatních říci moc nedá.

Jako program na pódiu byly různé vystoupení skupin, o kterých jsem slyšela poprvé, jako třeba Buty a Traktor a večer Nebe (což bych asi měla znát, ale to se snad omluví), kteří se samozřejmě tvářili, že jsou něco, jak one direction v čr, ale musím uznat, že texty písní byly dobré. Pak taky nějaký dinosaurus pro děti, tradiční losování cen (zas nic) a vystoupení houslového dua, které prý bylo v českoslovnesko má talent. No prostě zábava.

Asi o půl noci začala diskotéka, o které jsem si slíbila, že aspoň tu hoďku zůstanu, ale při prvních tónech jsem odcházela domů, protože se mi zase potvrdilo, že kdybych zůstala, staly by se zase vztahové věci, které nepotřebuji, takže jsem se slušně rozloučila a jako slušná holčička byla za tři minuty doma a asi o půl jedné jsem při zvuku electro music usínala.

30 otázek za 30 dní-17

27. srpna 2016 v 10:45 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
17. den - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok

Úspěchy:
  • mít dobré vysvědčení na konci školního roku
  • seznámit se s novými lidmi
  • zlepšit svoje vztahy s rodinnými příslušníky
  • dostat se na vysněnou školu
  • zakončit 9 let hraní na klavír úspěšnými zkouškami a povedenými koncerty
Neúspěchy:
  • zničení několika do té doby důležitých vztahů
  • nezničení prokrastinace
  • většinu roku jsem byla smutná a v depresi a neviděla jsem krásy světa
  • neprožívání naplno důležitých okamžiků

Je opravdu zajímavé, zamyslet se nad úspěchy a neúspěchy a nějak si je sesumírovat.

30 otázek za 30 dní-16

26. srpna 2016 v 21:28 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
16. den - tvůj názor na mainstreamovou muziku

NO upřímně nevím, co je teď minstream v hudbě, protože jsem ten člověk, co poslouchá smutné a pomalé písničky, klasickou hudbu nebo české písně s inteligentním textem.

Každopádně takové ty rapperské patlaniny lidí, co si říkají umělci, neposlouchám. A myslím tím ten typ písní, kde se opakují 3 slova, které spolu nesouvisí a hlavní je to video, kde je borec v airmaxes s velkým ,,money", zlatými řetězmi, sedící ve ferrari s 3 mladými dívčinami, které na sobě nemají žádnou látku, ale za to taky zlatý řetěz, velký zadek, vosí pás a velká prsa.

Dneska trochu krátce :D

Jaké byly přijímačky? + tipy a rady

26. srpna 2016 v 13:43 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
Ahoj :)

Pokud jsi klikl/a na tento článek, nejspíš jsi deváťák, který hledá na internetu informace o jedné z prvních životních zkoušek, tedy přijímacích zkouškách.

Chci tady napsat pár věcí, které by se třeba mohly hodit a nebo tě jenom ujistí v tom, že to zvládneš a že to všechno bude ok.

Takže začneme :D Nevím, jestli máš přesně vybrané školy, na které budeš podávat přihlášku a nebo jestli stále váháš, kam a jak se vydat, ale budu se snažit to nějak tak obecně shrnout. V rubrice studijní život je taky možná pár článků, které by ti mohly pomoci. Jsou to většinou články, které bych sama potřebovala, jelikož jsem nejspíš stejně jako ty byla hledačem informací o středních školách.

Příprava

Na začátku školního roku nám naše třídní, která je matikářka nabídla, že vždycky v úterý bude takové doučování nebos píše příprava na příjmačky z matematiky. Upřímně můžu říci, že jsem tam byla asi třikrát, protože mi tak brzo nejezdil autobus a ani se mi moc nechtělo a možná to je škoda. Z matematiky jsem mohla totiž dopadnout lépe :D. Takže určitě doporučuji chodit na nějaké nabízené hodiny ve vaší škole. Měli jsme taky jako povinný předmět seminář z českého jazyka, kde jsme vlastně celý rok dělali přijímačkové testy z minulých let a cvičili věci, co nám nešly. Některé střední školy nabízí i svoje vlastní přípravky, za které se většinou platí a trvají třeba dvě hodiny. Myslím, že kdybych šla teď do devítky, určitě bych těchto příravek využila a taky se celkově více připravovala. Nestěžuji si na to, jak jsem dopadla, jsem za to vděčná, ale mohlo mi to pomoci nejen v příjamčkách, ale i normálně ve škole :D. Moje osobní příprava tedy byla to, že jsem si dva týdny dopředu vytiskla z cermat.cz příjimačky z minulého roku a denně třeba vypočítat 2 příklady a přímo ten týden před př. (měli jsme je v pátek) jsem každý den projížděla cvičení na internetu a učila se. Ještě to byl masakr, protože jsme ten týden psali čtvrtletku z matematiky a fyziky. Takže přípravu ROZHODNĚ nezanedbat. :)

Základní věci o školách
Na mojí základce jsme měli výchovnou poradkyni, která s námi jezdila třeba na veltrh středních škol, který se koná většinou v nějakém kulturním domě, takže se můžeš podívat, jestli ve tvém blízkém městě se nekoná něco podobného, kam můžeš zajít třeba i s rodiči. U nás to bylo tak, že tam byly stolky, na kterých byly letáčky s informacemi o dané škole a třeba 3 vybraní prváci, se kterýma sis mohl upřímně popovídat o dané škole a třeba i nějaká učitelka. V průběhu času tam na pódiu měly školy vystoupení. Třeba škola s nějakým módním oborem měla přehlídku s žáky vyrobeným oblečením. Taky jsme pak ve škole dostali takové katalogy se seznamy všech škol v našem kraji (což mně bylo celkem k ničemu, protože jsem chtěla na školu v jiném kraji), ale informace a reklamy v tom byly dobré.

Po tomto stádiu bys měl mít už vybraných pár škol, které tě něčím zaujaly a které by ti byly pomocné k tomu, abys pak mohl v životě dělat to, co tě baví. Nebo absolutně nevíš, co s životem a jdeš na gympl jako já, který ti pak uděla ze života peklo :DDD (to ještě nevím)


Den otevřených dveří

Pořádá ho většinou každá škola. Určitě bych jela na každou školu, kterou zvažuješ, protože zajižeš tu celkovou atmosféru školy, ale zase bych nedala úplně na ten dojem, protože v ten den je všchno dokonalé a učitelé usměvaví, protože chtějí, co nejvíce nových žáků. Já jela na gympl, na kterém jsem nikdy nebyla během školního roku, takže pro mě bylo všechno nové. Některé věci mě překvapily, ale škola na mě udělala dobrý dojem. Jak jsme přišli, dostali jsme svíčku s názvem školy, letáčky a tužku a v houfu dětí s rodičema jsme šli podle šipek po různých částech školy, kde jsme si povídali s profesory a dozvěděli se tak o vyučování a různých projektech, teré škola dělá. Když navštívíš více škol, můžeš je pak srovnat a vyhodnotit, která je nejlepší. Já jsem byla na třech gymplech a dokonce i na tom, který jsem vůbec nezvažovala, jenom jsem chtěla vudět, jak to tam vypadá, abych mohla porovnat. V hlavě jsem sice měla školu vybranou, ale za prohlídku nic nedám :)

Informace

Pokud znáš někoho, kdo chodí na školu, kterou zvažuješ, maš to super, protože se ho můžeš zeptat, jaká ta škola je doopravdy. Né jak ji líčí v těch letáčcích, ale jaká je doopravdy. Jací jsou učitelé v realitě, jestli tam je šikana, zda se krade, či jestli jsou úspěchy žáků opravdu takové, jak říkají a jestli třeba opravdu jezdí do zahraničí každý rok na jazykový pobyt. Určitě bych hledala i na internetu třeba blogy lidí, kteří tam chodili nebo chodí a různé recenze (třeba i přiznání na fb) nebo diskuzní skupiny. Já jsem na té škole nikoho neznala, nikoho, kdo tam chodil nebo chodí nebo jde. A na přijímačkách jsem se moc neseznamovala :D ale teď před začátkem roku, jsem se náhodně setkala s dvěma holkama, které tam jdou a jedním klukem, který letos maturoval a který mi prodal učebnice, za což jsem mu hodně vděčná :D.

Přihlášky

Přihlášky se dostávají ve škole, my jsme dostali dvě, na které jsme naspsali školy a zezadu známky. Většinou informace, které tam máš mít o těch školách najdeš na stránkách daných škol. A do určitého data je odnést do školy učitelce, která to má na starost. V následujícím týdnu jsme si dostali zápisový lístek, kam se po příjmačkách škrtne ta škola, kam ses hlásil, ale nejdeš.

Dopisy

Nejsem si už docela jistá, kolik mi jich přišlo, ale asi dva nebo tři. Asi po týdnu, co jsem ty přihlášky odnesla do školy, jsem každý den kontrolovala s bušícím srdcem schránku. Dopis stále nikde. Ostatním přicházely a já nic :( pak jsem přišla domů a ležel na stole v mém pokoji. Začala jsem tancovat a hned ho tozbalovala. Bylo tam moje číslo, které si pamatuji 4123 :DD a nějaké informace, kdy máme přijet :D. Ještě ho mám schovaný. A už jsem si říkala, že mě tam mají někde napsanou :D Taky jsem se dívala na jejich stránky a čekovala příspěvky o těch všech akcí, co tam mají. Dopis, co mi přišel z druhého gymplu jsem nějak neřešila :D

PŘÍJMAČKY

Konečně se dostáváme k samotnému dni, kdy se vlastně rozhodne o tvé budoucnosti :DDD děsivé :D.
Já si na internetu hledala taky různé články o příjmačkach a na youtubu videa a všechno. Docela mě to uklidnilo, protože všichni ti lidé říkali, že to bylo ok a že to bude v pohodě. Takže jsem možná i byla v pohodě. Den předtím jsem si spočítala 1 příklad a jinak nic víc a lakovala jsem si nehty, připravovala se ještě na soustředění ze zpěvu (hned po testech, jsem na něj jela), poslouchala písničky a jedla čokoládu. V noci jsem nemohla usnout a bylo to hrozné. Ráno jsem vstávala nějak o půl páte, protože do té školy se od nás jede asi dvě a něco hodiny a já už tam chtěla být v osm, ikdyž to začínalo o půl deváte. Cestou jsem zase poslouchala písničky a dopovala se sladkostmi :DD a představovala si, jaké to bude, jestli touto cestou pojedu i v září už do SVOJÍ školy :D Nutno řící, že jsem si byla tak na 95% jistá, že se tam nedostanu a že se nikam nedostanu a půjdu někam pod most :D

Přijeli jsme asi ve třičtvrtě na osm (jela jsem s mamkou a dědou) a ještě jsme šli na rychlou kávu. Já už jsem pak začala být nervózní a chodila jsem od stěny ke stěně a měla jsem obrovský knedlík v krku a bylo mi hrozně špatně. Bála jsem se té chvíle, kdy mamka řekne, že je čas jít. A ta chvíle přišla a já najednou vstupovala těmi dveřmi, kterými jsem si přála vstupovat ještě další čtyři roky a uviděla jsem houfy lidí asi v mém věku a rodiče. Připadalo mi, že se na mě všichni dívají. Nikde známá tvář a kamarádky někde 140 km od mě. Chtělo se mi zvracet. Šli jsme se podívat na vyvěšený papír a hledala jsem svoje číslo a v jaké třdě jsem.

Deset minut před půl jsem se rozloučila s mamku a statečně vykročila do třídy. Seděli tam nějací lidé. Moc se spolu nebavili. Sedla jsem si do prostřední řady do poslední lavice, jako správný rebel (přitom zásadně preferuji místa v předu). Pozorovala jsem holky, které se spolu bavily a byly společně ce stresu a já nedávala na sobě nic znát. Nachystala jsem si zvýrazňovače, tužku a dvě nové propisky, vypla si telefon a čekala.

Do třídy vstoupil učitel, přivítal nás, napsal na tabuli nějaké důležité časy a volal nás jménem k sobě. Každý vždycky vstal a došel k učiteli, podepsal se a dostal papír. Zajímavé je, že jsem si nezapamatovala jména a matně si vzpomínám na jejich obličeje. Když zavola moje jméno. Vstala jsem jak ve snách, bylo to hodně divné. Začal test a já otevřela ty papíry a začala luštit, co že to po mě v té matematice chtějí. Chvílemi jsem měla začít chuť brečet, protože jsem nikde neviděla hodiny a netušila jsem, kolik časi zbýva a vůbec jsem nerozuměla tomu, co po mě chtějí. Většina byla opravdu tipovačka, ale rýsování se tipovat nedalo a já zapomněla na úhloměr. Takže poučení: berte si i potřeby, které si myslíte, že nebudete potřebovat :D Řekl, že za 10 minut končíme a já ještě nebyla skoro v polovině. Začal hodně velký stres. Vůbec jsem nestíhala. Takže další poučení: hodinky určo s sebou. Pak už zbývalo pět minut a já v zoufalství se snažila něco počítat.

Nastalkonec, on si to vysbíral a já se statečnou tváří jsem vyšla ztřídy, kde už hned stála u okna mamka a začala jsem tam brečet. Normálně jsem začala brečet. Šly jsme ven na lavičku a to už jsem brečela ještě více, zapínala mobil a volala kámošce, co ona. A ona byla úplně v klidu a říkala, že matika byla docela easy. To potěší. Mamka se mě snažila utěšit a á už v duchu počítala, že budu mít z 50 bodu tak 10 a budu ráda.

Pak jsem zase hrdě vstoupila do třídy a snažila se dělat, že mě mobil hodně zajímá a četla jsem si papírky s gramatickými pravidly. Zase přišel jiný učitela celé to volání a podepisování se opakovalo. Zjistila jsem, že hodiny byly celou dobu za mnou a byla jsem sama na sebe naštvaná, takže další poučení: pokud nemáte hodinky, podívejte se i za sebe, možná tam ty hodiny jsou.

Měla jsem vyplněné všechny otázky a skončila dříve něž byl konec a byla jsem na sebe pyšná :). Za půlhodinky jsem měla pohovor. Ano u nás na gymplu byl pohovor, o kterém jsem si hledala informace na internetu a musím říct, že to bylo dobře, protože jsem si v hlavě připravila seznam věcí, které mě baví a které dělám ve volném čase. Čekaly jsme před dveřmi sekretariátu a paní nás vždy volala jménem, když zaznělo moje jméno, vešla jsem s mamkou do místnosti, kde byly dva křesla a dvě paní si s námi potřásly rukou, sedly si a prohlížely si moje přihlášky a daly nám nějaký dotazník, co byl ve stylu: kde bydlím, kde bydlí moji rodiče, kde oracují, kam jsem chodila do školy, jestli mám alergie, nemoci a tak. Připadalo mi, že už mě tam vzali, když po mě chtěli tyto informace. Pak jsme si zase potřásly rukama a šly vyplňovat ten dotazník a nějaké další papíry. Potom jsme si šly ještě promluvit s hlavní vychovatelkou, která mi připadal taková hodně razantní a přísná :D

Výsledky

Celý následující týden jsem hypnotizovala stránky, jestli tam už náhodou nepřidali výsledky. Některé školy to měly ve čtvrtek a ta mje v pátek. Měli jsme nějaký volnější den, protože hodně učitelů chybělo a my byli na počítačích. Ve 12 to tam nebylo, ale 12:25 jsem si už tak jenom ,,jakoby ze zvyku" půjčila kámoščin mobil a letmo projela stránky a ono to tam bylo. Začala jsem křičet :D a to bylo divné, protože chvilku předtím se moje kamarádka dozvěděla, že tam kam chtěla ji nevzali a že je hodně daleko pod čarou, takže mi to připadalo divné, ale rozklikla jsem to a zběsile hledala svoje číslo, které tam nikde nebylo. Až na poslední stránce v druhé polobině jsem viděla samé přijato, přijato, a nepřijato, podívala jsem se na to číslo a bylo to moje číslo. Zaklapla jsem ten mobil a sedla se v šoku na zem a kamarádky mi začaly ten mobil brát z ruky a dívaly se a jedna mi to ukázala a řekla, že to nejsem já ,že to je to číslo nademnou :D a začala jsem tancovat a volat rodině :DDd skvělý pocit. Asi za dva týdny mi přišel dopis s potvrzením.

Doufám, že vám ten článek nějakým způsobem pomohl a určitě mi napiště, jak to bylo u vás :)


30 otázek za 30 dní-15

25. srpna 2016 v 20:00 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
15. den - tví oblíbení blogeři

No jejku
To bude na dlouho :D

Myslím si, že jsem ten typ člověka, který sleduje miliony lidí. Někteří mu jsou sympatičtí více a jiní méně, ale nikoho v podstatě přímo nenávidí (to je hlavně na youtubery). Ale co se blegerů týče, mám složku blogy, kde mám tak 30 odkaů na blogy, které si projedu, když nevím, co mám na internetu dělat, ale některé sleduji záměrně. Jsou to většinou i ty, které sleduji na jiných soc. sitích, jako třeba na fb či instagramu. Často se mi oblíbenci mění, ale zkusím napsat, které sleduji v poslední době :)

1. The Blondieverse

Mně teď hodně sympatická blogerka, která začala i natáčet videa a vydala knihu Martina, která mě okouzlila svým vyjadřováním a popisem věcí. Často se nad některými frky zasměji :D a ráda se inspiruji jejími myšlenkami. Nemusím souhlásit třeba úplně se vším, co řekne, ale to je podle mě normální :)


http://www.theblondieverse.com/?m=1

2.Poradna pro slečny

Blog pro holky od holky-teď už maminky. Těšila jsem se na její články o těhotenství a taky o radách pro holky :)

http://poradnaproslecny.blog.cz/

3. Anna

Nedávno objevený blog jedné mladší slečny, do které byste podle způsobu písma a myšlenek neřekli, že je tak mladá, ale o to více mě zaujala.

http://annakrat.blog.cz/

4. My blonde life

Tuhle slečnu si pamatuji z dob, kdy její blog byl na doméně blogu a psala (možná stále píše) pro krásná.cz A fakt nevím, co mám s blondýnkama :D její články mě baví

http://my-blonde-life.blogspot.cz/

5. Rachel Talbott

Možná zabrousíme i do zahraniční sféry. Tuto paní jsem objevila skrze youtube, kde má příjemná videa většinou o nějakém takovém jemném dekorování domu pro různé události (není to, jak ty uřvané a přeplácané videa 21letých dívčin, které dělají back to school, i když do školy nechodí :D ) nebo třeba nápady na domáci spa, či zdravé recepty :) Na svůj blog nepřispívá tak často, jak na youtube, ale i tak si myslím, že ji tu můžu zařadit.


http://racheltalbott.com/