Jaké byly přijímačky? + tipy a rady

26. srpna 2016 v 13:43 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
Ahoj :)

Pokud jsi klikl/a na tento článek, nejspíš jsi deváťák, který hledá na internetu informace o jedné z prvních životních zkoušek, tedy přijímacích zkouškách.

Chci tady napsat pár věcí, které by se třeba mohly hodit a nebo tě jenom ujistí v tom, že to zvládneš a že to všechno bude ok.

Takže začneme :D Nevím, jestli máš přesně vybrané školy, na které budeš podávat přihlášku a nebo jestli stále váháš, kam a jak se vydat, ale budu se snažit to nějak tak obecně shrnout. V rubrice studijní život je taky možná pár článků, které by ti mohly pomoci. Jsou to většinou články, které bych sama potřebovala, jelikož jsem nejspíš stejně jako ty byla hledačem informací o středních školách.

Příprava

Na začátku školního roku nám naše třídní, která je matikářka nabídla, že vždycky v úterý bude takové doučování nebos píše příprava na příjmačky z matematiky. Upřímně můžu říci, že jsem tam byla asi třikrát, protože mi tak brzo nejezdil autobus a ani se mi moc nechtělo a možná to je škoda. Z matematiky jsem mohla totiž dopadnout lépe :D. Takže určitě doporučuji chodit na nějaké nabízené hodiny ve vaší škole. Měli jsme taky jako povinný předmět seminář z českého jazyka, kde jsme vlastně celý rok dělali přijímačkové testy z minulých let a cvičili věci, co nám nešly. Některé střední školy nabízí i svoje vlastní přípravky, za které se většinou platí a trvají třeba dvě hodiny. Myslím, že kdybych šla teď do devítky, určitě bych těchto příravek využila a taky se celkově více připravovala. Nestěžuji si na to, jak jsem dopadla, jsem za to vděčná, ale mohlo mi to pomoci nejen v příjamčkách, ale i normálně ve škole :D. Moje osobní příprava tedy byla to, že jsem si dva týdny dopředu vytiskla z cermat.cz příjimačky z minulého roku a denně třeba vypočítat 2 příklady a přímo ten týden před př. (měli jsme je v pátek) jsem každý den projížděla cvičení na internetu a učila se. Ještě to byl masakr, protože jsme ten týden psali čtvrtletku z matematiky a fyziky. Takže přípravu ROZHODNĚ nezanedbat. :)

Základní věci o školách
Na mojí základce jsme měli výchovnou poradkyni, která s námi jezdila třeba na veltrh středních škol, který se koná většinou v nějakém kulturním domě, takže se můžeš podívat, jestli ve tvém blízkém městě se nekoná něco podobného, kam můžeš zajít třeba i s rodiči. U nás to bylo tak, že tam byly stolky, na kterých byly letáčky s informacemi o dané škole a třeba 3 vybraní prváci, se kterýma sis mohl upřímně popovídat o dané škole a třeba i nějaká učitelka. V průběhu času tam na pódiu měly školy vystoupení. Třeba škola s nějakým módním oborem měla přehlídku s žáky vyrobeným oblečením. Taky jsme pak ve škole dostali takové katalogy se seznamy všech škol v našem kraji (což mně bylo celkem k ničemu, protože jsem chtěla na školu v jiném kraji), ale informace a reklamy v tom byly dobré.

Po tomto stádiu bys měl mít už vybraných pár škol, které tě něčím zaujaly a které by ti byly pomocné k tomu, abys pak mohl v životě dělat to, co tě baví. Nebo absolutně nevíš, co s životem a jdeš na gympl jako já, který ti pak uděla ze života peklo :DDD (to ještě nevím)


Den otevřených dveří

Pořádá ho většinou každá škola. Určitě bych jela na každou školu, kterou zvažuješ, protože zajižeš tu celkovou atmosféru školy, ale zase bych nedala úplně na ten dojem, protože v ten den je všchno dokonalé a učitelé usměvaví, protože chtějí, co nejvíce nových žáků. Já jela na gympl, na kterém jsem nikdy nebyla během školního roku, takže pro mě bylo všechno nové. Některé věci mě překvapily, ale škola na mě udělala dobrý dojem. Jak jsme přišli, dostali jsme svíčku s názvem školy, letáčky a tužku a v houfu dětí s rodičema jsme šli podle šipek po různých částech školy, kde jsme si povídali s profesory a dozvěděli se tak o vyučování a různých projektech, teré škola dělá. Když navštívíš více škol, můžeš je pak srovnat a vyhodnotit, která je nejlepší. Já jsem byla na třech gymplech a dokonce i na tom, který jsem vůbec nezvažovala, jenom jsem chtěla vudět, jak to tam vypadá, abych mohla porovnat. V hlavě jsem sice měla školu vybranou, ale za prohlídku nic nedám :)

Informace

Pokud znáš někoho, kdo chodí na školu, kterou zvažuješ, maš to super, protože se ho můžeš zeptat, jaká ta škola je doopravdy. Né jak ji líčí v těch letáčcích, ale jaká je doopravdy. Jací jsou učitelé v realitě, jestli tam je šikana, zda se krade, či jestli jsou úspěchy žáků opravdu takové, jak říkají a jestli třeba opravdu jezdí do zahraničí každý rok na jazykový pobyt. Určitě bych hledala i na internetu třeba blogy lidí, kteří tam chodili nebo chodí a různé recenze (třeba i přiznání na fb) nebo diskuzní skupiny. Já jsem na té škole nikoho neznala, nikoho, kdo tam chodil nebo chodí nebo jde. A na přijímačkách jsem se moc neseznamovala :D ale teď před začátkem roku, jsem se náhodně setkala s dvěma holkama, které tam jdou a jedním klukem, který letos maturoval a který mi prodal učebnice, za což jsem mu hodně vděčná :D.

Přihlášky

Přihlášky se dostávají ve škole, my jsme dostali dvě, na které jsme naspsali školy a zezadu známky. Většinou informace, které tam máš mít o těch školách najdeš na stránkách daných škol. A do určitého data je odnést do školy učitelce, která to má na starost. V následujícím týdnu jsme si dostali zápisový lístek, kam se po příjmačkách škrtne ta škola, kam ses hlásil, ale nejdeš.

Dopisy

Nejsem si už docela jistá, kolik mi jich přišlo, ale asi dva nebo tři. Asi po týdnu, co jsem ty přihlášky odnesla do školy, jsem každý den kontrolovala s bušícím srdcem schránku. Dopis stále nikde. Ostatním přicházely a já nic :( pak jsem přišla domů a ležel na stole v mém pokoji. Začala jsem tancovat a hned ho tozbalovala. Bylo tam moje číslo, které si pamatuji 4123 :DD a nějaké informace, kdy máme přijet :D. Ještě ho mám schovaný. A už jsem si říkala, že mě tam mají někde napsanou :D Taky jsem se dívala na jejich stránky a čekovala příspěvky o těch všech akcí, co tam mají. Dopis, co mi přišel z druhého gymplu jsem nějak neřešila :D

PŘÍJMAČKY

Konečně se dostáváme k samotnému dni, kdy se vlastně rozhodne o tvé budoucnosti :DDD děsivé :D.
Já si na internetu hledala taky různé články o příjmačkach a na youtubu videa a všechno. Docela mě to uklidnilo, protože všichni ti lidé říkali, že to bylo ok a že to bude v pohodě. Takže jsem možná i byla v pohodě. Den předtím jsem si spočítala 1 příklad a jinak nic víc a lakovala jsem si nehty, připravovala se ještě na soustředění ze zpěvu (hned po testech, jsem na něj jela), poslouchala písničky a jedla čokoládu. V noci jsem nemohla usnout a bylo to hrozné. Ráno jsem vstávala nějak o půl páte, protože do té školy se od nás jede asi dvě a něco hodiny a já už tam chtěla být v osm, ikdyž to začínalo o půl deváte. Cestou jsem zase poslouchala písničky a dopovala se sladkostmi :DD a představovala si, jaké to bude, jestli touto cestou pojedu i v září už do SVOJÍ školy :D Nutno řící, že jsem si byla tak na 95% jistá, že se tam nedostanu a že se nikam nedostanu a půjdu někam pod most :D

Přijeli jsme asi ve třičtvrtě na osm (jela jsem s mamkou a dědou) a ještě jsme šli na rychlou kávu. Já už jsem pak začala být nervózní a chodila jsem od stěny ke stěně a měla jsem obrovský knedlík v krku a bylo mi hrozně špatně. Bála jsem se té chvíle, kdy mamka řekne, že je čas jít. A ta chvíle přišla a já najednou vstupovala těmi dveřmi, kterými jsem si přála vstupovat ještě další čtyři roky a uviděla jsem houfy lidí asi v mém věku a rodiče. Připadalo mi, že se na mě všichni dívají. Nikde známá tvář a kamarádky někde 140 km od mě. Chtělo se mi zvracet. Šli jsme se podívat na vyvěšený papír a hledala jsem svoje číslo a v jaké třdě jsem.

Deset minut před půl jsem se rozloučila s mamku a statečně vykročila do třídy. Seděli tam nějací lidé. Moc se spolu nebavili. Sedla jsem si do prostřední řady do poslední lavice, jako správný rebel (přitom zásadně preferuji místa v předu). Pozorovala jsem holky, které se spolu bavily a byly společně ce stresu a já nedávala na sobě nic znát. Nachystala jsem si zvýrazňovače, tužku a dvě nové propisky, vypla si telefon a čekala.

Do třídy vstoupil učitel, přivítal nás, napsal na tabuli nějaké důležité časy a volal nás jménem k sobě. Každý vždycky vstal a došel k učiteli, podepsal se a dostal papír. Zajímavé je, že jsem si nezapamatovala jména a matně si vzpomínám na jejich obličeje. Když zavola moje jméno. Vstala jsem jak ve snách, bylo to hodně divné. Začal test a já otevřela ty papíry a začala luštit, co že to po mě v té matematice chtějí. Chvílemi jsem měla začít chuť brečet, protože jsem nikde neviděla hodiny a netušila jsem, kolik časi zbýva a vůbec jsem nerozuměla tomu, co po mě chtějí. Většina byla opravdu tipovačka, ale rýsování se tipovat nedalo a já zapomněla na úhloměr. Takže poučení: berte si i potřeby, které si myslíte, že nebudete potřebovat :D Řekl, že za 10 minut končíme a já ještě nebyla skoro v polovině. Začal hodně velký stres. Vůbec jsem nestíhala. Takže další poučení: hodinky určo s sebou. Pak už zbývalo pět minut a já v zoufalství se snažila něco počítat.

Nastalkonec, on si to vysbíral a já se statečnou tváří jsem vyšla ztřídy, kde už hned stála u okna mamka a začala jsem tam brečet. Normálně jsem začala brečet. Šly jsme ven na lavičku a to už jsem brečela ještě více, zapínala mobil a volala kámošce, co ona. A ona byla úplně v klidu a říkala, že matika byla docela easy. To potěší. Mamka se mě snažila utěšit a á už v duchu počítala, že budu mít z 50 bodu tak 10 a budu ráda.

Pak jsem zase hrdě vstoupila do třídy a snažila se dělat, že mě mobil hodně zajímá a četla jsem si papírky s gramatickými pravidly. Zase přišel jiný učitela celé to volání a podepisování se opakovalo. Zjistila jsem, že hodiny byly celou dobu za mnou a byla jsem sama na sebe naštvaná, takže další poučení: pokud nemáte hodinky, podívejte se i za sebe, možná tam ty hodiny jsou.

Měla jsem vyplněné všechny otázky a skončila dříve něž byl konec a byla jsem na sebe pyšná :). Za půlhodinky jsem měla pohovor. Ano u nás na gymplu byl pohovor, o kterém jsem si hledala informace na internetu a musím říct, že to bylo dobře, protože jsem si v hlavě připravila seznam věcí, které mě baví a které dělám ve volném čase. Čekaly jsme před dveřmi sekretariátu a paní nás vždy volala jménem, když zaznělo moje jméno, vešla jsem s mamkou do místnosti, kde byly dva křesla a dvě paní si s námi potřásly rukou, sedly si a prohlížely si moje přihlášky a daly nám nějaký dotazník, co byl ve stylu: kde bydlím, kde bydlí moji rodiče, kde oracují, kam jsem chodila do školy, jestli mám alergie, nemoci a tak. Připadalo mi, že už mě tam vzali, když po mě chtěli tyto informace. Pak jsme si zase potřásly rukama a šly vyplňovat ten dotazník a nějaké další papíry. Potom jsme si šly ještě promluvit s hlavní vychovatelkou, která mi připadal taková hodně razantní a přísná :D

Výsledky

Celý následující týden jsem hypnotizovala stránky, jestli tam už náhodou nepřidali výsledky. Některé školy to měly ve čtvrtek a ta mje v pátek. Měli jsme nějaký volnější den, protože hodně učitelů chybělo a my byli na počítačích. Ve 12 to tam nebylo, ale 12:25 jsem si už tak jenom ,,jakoby ze zvyku" půjčila kámoščin mobil a letmo projela stránky a ono to tam bylo. Začala jsem křičet :D a to bylo divné, protože chvilku předtím se moje kamarádka dozvěděla, že tam kam chtěla ji nevzali a že je hodně daleko pod čarou, takže mi to připadalo divné, ale rozklikla jsem to a zběsile hledala svoje číslo, které tam nikde nebylo. Až na poslední stránce v druhé polobině jsem viděla samé přijato, přijato, a nepřijato, podívala jsem se na to číslo a bylo to moje číslo. Zaklapla jsem ten mobil a sedla se v šoku na zem a kamarádky mi začaly ten mobil brát z ruky a dívaly se a jedna mi to ukázala a řekla, že to nejsem já ,že to je to číslo nademnou :D a začala jsem tancovat a volat rodině :DDd skvělý pocit. Asi za dva týdny mi přišel dopis s potvrzením.

Doufám, že vám ten článek nějakým způsobem pomohl a určitě mi napiště, jak to bylo u vás :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama