Poslední týdny mého doposavadního života

25. srpna 2016 v 15:31 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
No upřímně mě to děsí.

Ještě před jedním dvěma měsíci byla myšlenka na to, že fakt půjdu na svoji dream školu a intr něco ve stylu: příjde to, ale teď to je ještě daleko, takže tomu moc nevěřím.

A teď?
10 dní před odjezdem na to myslím pořád.

Dokonce jsem na tom už tak, že při dnešním úklidu koupelny jsem si už dala do krabice věci, které bych sice ještě mohla potřebovat, ale vím, že si je tam vezmu.

Dívám se převážně na videa typu move in college (sice nejdu na vysokou, ale je to na stejném principu)

Žiju pořád ještě ten život 15cti leté deváťačky, která každé ráno v sedm nasedla a deset minut jela na bus se stejnými lidmi do té stejné školy a ve stejné šatně čekala na to, až ji pustí do té stejné třídy na stejné hodiny se stejnými učiteli. A které pak nasedne do stejného autobusu nebo jde pěšky stejnou cestou a za chvilku je doma, kde na ni čeká jídlo v ledničce, její pokoj, notebook, postel a rodina, kterou vídá každý den.

Mám pořád pocit, že se něco pokazí. Že tam nedojedu nebo, že se někam zatoulalo moje jméno i když každý druhý den projíždím seznam s rozdělením do tříd s mým jménem mezi dalšíma 33 jmény, které jsou zatím jenom jmény, ale brzo se k nim přidají obličeje a příběhy, které mi budou výrazně ovlivňovat život další (doufám) čtyři roky.

Stresuji se. Už teď. Je mi špatně při pohledu do učebnic na učivo, které mi zní jako hebrejská pohádka o beznohé kočce. A je mi divně při uvědomnění si toho, že nebudu mít koupelnu pro sebe a že lidé s kterými budu bydlet, omně budou vědět věci, které nechci, aby věděli.

Na druhou stranu se šíleně těším. Na tu změnu. Na samostatnost. Na změnu mého myšlení a mých názorů a na přehodnocení hodnot. Na spoustu nových možná nepříjemných zážitků, na které budu vzpomínat až do konce života. A i na lidi ( i když se to možná vylučuje s mým minulým odstavcem). Prostě noví lidé. Noví přátelé. A možná noví nepřátelé. Nové autority a nejspíš i nové lásky, kterých se možná bojím nejvíce.

Možná budu nadávat a budu zlá a naštvaná na sebe, ale možná to bude nelepší věc, co se mi mohla stát a budu za to vděčná.

A tak počítám každou hodinu do odjezdu a přitom chci zase zpomalit čas, abych pak mohla vzpomínat, jaký můj život do. září 2016 byl.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama