Z čeho mám strach na střední/čeho se bojím na intru

30. srpna 2016 v 14:13 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
30.8 2016

Chci tady před ofiko nástupem do nových čtyř let svého života napsat pár věcí, kterých se obávám a z kterých mám strach. Já jsem tak obecně ustrašený člověk a většinou jsou to takové ty zbytečné strach nad kterými by ostatní jen mávli rukou a ano plně si to uvědomuji, ale jsem to prostě já. :) Po nějakém čase bych chtěla udělat zase takový reagující článek na tenhle článek, které strachy se potvrdily a které vůbec :)

1. Jídlo

JOP jdu na intr (vůbec to nepíšu asi v každém druhém článku, ale nevááádí). A co jsem slyšela, tak s jídlem to slavné nebude. Čekám, že snídaně bude ve stylu rohlík a sýr (ne, neopovrhuji jídlem, naopak si ho docela vážím, i když to tak nezní) a oběd nějaká ,,máčka"(skoro jako slovenská mačka :D) a každý den s jinou přílohou (tohle mi řekl jeden synek, co teď maturoval) a večeře chleba a šunka (to jde ještě) a nějaká ,,mazánka". a svačiny si budu kupovat nebo dělat sama a to se váže k mému dalšímu strachu. Snažila jsem se jíst o prázdninách ,,zdravě" né, že bych jedla jen ,,šalát", ale prostě pravidelně, hodně vody a pestrá strava. No a s tímhle to asi nepůjde.


2. Peníze

Nenápadaně jsem se taťky zeptala, jak to tedy bude s money, protože mé doposudné kapesné mi sice stačilo (ne, nestěžuji si) měla jsem 200 na měsíc (pro někoho to je málo a pro někoho hodně) s tím, že mi tu běžnou autobusovou dopravu do školy platili rodiče, jídlo a nezbytné oblečení a někdy i dárky, které byly ode mě, kupovali oni, takže mi nic nechybělo a byla jsem spokojená, i když samozřejmě, kdyby to bylo vyšší, tak super.
A taťka mi řekl, že si mám vypočítat, kolik budu potřebovat (na vlak, jídlo a ještě nějaké ty osobní peníze) a přijít s tímto návrhem a probereme to.
Takže můj strach je v základu o tom, že mi ty peníze nebudou stačit a třeba mi to nevýjde na vlak po celém týdnu, protože si to špatně vypočítám. A nebudu mít na to, si na něco našetřit a tak. (nojo ach ta povrchnost), proto by mě zajímalo, kolik jste měli vy na střední kapesné.


3. Učivo

No tohle je docela základní strach asi pro všechny, kteří studují.
Je to gympl a samozřejmě, že nás každý na základce strašil, jak nebudeme nikoho zajímat a že se budeme muset učit a učit a nic jiného než učit. Bojím se, že předměty, které mě bavily (tebe Lili nejaké bavily?), se stanou noční můrou a přičtou se k těm, s kterými problém mít 100% budu (fyzika, matika, chemie). A že mi s tím nikdo nepomůže (tatínek a maminka budou daleko) a strejda google díky velmi slabému signálu nepojede. Učitelé si na mě zasednou a já nebudu fakt dělat nic jiného než se učit a učit a učit. Je to blbé, když se tu látku musíte naučit nazpaměť (třeba dějepis), ale ještě blbější je, když tu látku fakt nechápete a nejdříve ji musíte pochopit a pak se ji teprve naučit.

4. Zkoušení a vyvolávaní a učitelé

Na základce mi nikdy nedělalo problém se přihlásit, i když jsem věděla, že ta odpověď bude nejspíš špatná, protože jsem znala ty lidi i věděla jsem, že ze mě dělat debila nebudou a učitelé mě nezabijou. Jenže. V těch prních dnech, týdnech a možná měsících se zas tak znát nebudeme jak navzájem ve třidě, tak s učiteli a víte, strašák jménem PRVNÍ DOJEM je nepříjemná věc. Takže můj strach je, že se v prvních dnech přihlásím nebo mě (snad ne) učitel vyvolá sám a já buď tu odpověď vědět nebudu nebo si budu vítězoslavně myset, že vím, řeknu ji a učitel mě úplně zesměšní a spolužáci se začnou smát (takový ten smích ve stylu ,,haha ty jsi ale mačo, jak můžeš něco takového říct).
To stejné platí i o zkoušení (zase můj hororový scénář v hlavě). Učitel si vezme seznam žáků nebo začne dělat takové to:

,,Dneska je 10. a devátý měsíc plus počet stupňů venku je 19+23, vás je tady 33 děleno počtem mých vlasů na hlavě krát počet dní, co zbýva do nedělě na druhou se rovná 14. ááá Lili k tabuli!"

No a samozřejmě, že jako první půjdu já, takže super a zrovna ve fyzice, kdy jsem se sice dívala do sešitu, ale látku z minulých 4 let, kdy jsem fyziku měla fakt neumím nazpaměť.

,,Takže popiš nám, jaký význam má hmotný bod v kinematice, pokud těleso běží rychlostí 88 km/h a dneska ráno sněžilo."

,,Ehmmmmmmmmmm 8? "


A učitel už ze mě bude mít srandu a bude mi zhoršovat známky a každou hodinu zkoušet celé čtyři roky a možná i potom, když se někde potkáme.


5. Spolužáci a kamarádi a lidé ve škole

Taky věc, které se obává každý, (takže určo nebudu sama ve třídě, kdo má stejný strach). Momentálně ,,znám" (pokud se to tak může říct, když jsme se viděly jednou a chvilku si psaly) dvě holky, jedna se mnou bude nejspíš bydlet a doufám, že se i budeme spolu hodně bavit a s druhou bych se taky moc chtěla bavit, protože mi stejně, jako ta první připadá hrozně fajn, ale ta ,,zná" ještě jednu holku, ktrerá zase nezná nás (ale to by se dalo zvládnout časem) a je domluvena s tou druhou holkou, že bude bydlet s ní. A já jsem se druhé holky zeptala, jestli třeba nechtějí bydlet s námi a ona, že jo, ale že se musí zeptat té třetí holky, a ta teď nějak nemůže komunikovat. ,,so complicated"
Každopádně ani nevím, jestli si budeme moci vybrat s kým budeme a jestli to všechno klapne tak a nebo to bude jinak a bude to ok nebo to bude hrozné a já budu chtít jet domů.
A pak si ani s těma výše zmíněnýma holkama nebudu rozumět a bude to všechno blbé. A cela naše třída bude úplně mimo, bude plná nenávisti a pomluv (jako v mé minulé třidě) a já budu příští rok nastupovat na nějakou jinou školu a bude to trapné.

6. Volný čas a režím intru

Na našem intru je režim docela krutý, ale jsem na to připravená (alespoň si to myslím). Možná (a nechci to přiznat) se těším na režim (že nebudu díky studiním hodinám prokrastinovat) a někoho bude zajímat, co dělam. Ale určitě mě to začne štvát to, že mě pořád někdo kontroluje a že mám určené vycházky (stejně to vidím tak, že budu celé dny zavřená na intru, protože nebudu mít s kým někam jít) a že budu pořád měnit kroužky (jak už je mým zvykem nebo nebudu mít pro změnu žádné). Možná budu třeba trávit každou volnou chvilku mimo školu někde v parku sama, kde budu opravdu SAMA a budu si tu samotu užívat.

7. Doprava

Poslední věc je doprava. Tři přestupy za jednu jízku, kupování jízdenek, orientace na nádražích a v příjezdových či odjezdových tabulích mě děsí. Jeden z dalších (mých nejspíš už oblíbených) hororových scénářů je ten, že zrovn v pátek, kdy budu muset jet domů, protože ještě budu něco mít. Nějaký vlak nepojede a já ztvrdnu třeba v nějakém neznámém městě 100 km od domova na neznámém nádraží a absolutně nebudu vědět, co dělat. Začnu volat všem příbuzným a ztvrdnu tam v zimě někdy do večera, kdy o půl noci přijede nějaký motoráček, aby mě teda dovezl. Nebo si nestihnu koupit jízdenku či nastoupím při jedné z prvních jízd do špatného vlaku a skončím v Praze, kde utratím všechny své peníze na příští týden na jízdenku.

Tak to je asi momentálně všechno, na co si vzpomínám a už se docela těším až v nějakém dalším článku budu tyhle věci potvrzovat (snad ne) nebo vyvracet.

(všechny gify jsou ze stránky giphy.com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama