Září 2016

RECEPT: Jednoduchý Perník (litý)

30. září 2016 v 10:47 | Lili |  Kuchtěnieren

I když mám momentálně k podzimu zvláštní postoj, který jste si mohli přečíst v nedávném článku, stejně ho mám ráda a snažím se povznést nad vtlačované myšlenky komerčních lidí.

Naše lednička a špajzka momentálně zeje prázdnotou a já jakožto jediný člověk u nás, který má prázdniny, tímto velice trpím, a proto jsem se rozhodla něco v rámci podzimu upéci.

A dostala jsem úplně největší chuť na perník, který voní skořicí a jablky a jako celý podzim.


No a myslím, že něco podobného se mi podařilo umíchat. Je to složenina asi dvou receptů a mé vlastní intuice, takže je možné, že pokud ho budete dělat výjde vám něco jiného, protože je nekonečně mnoho ingrediencí, které můžete přidat nebo ubrat.

RECEPT:

  • 500g polohrubé mouky
  • 100-300g cukru krupice (já dala třtinový asi 110 gramů, nechtěla jsem to moc sladké a 300g je fakt moc)
  • 50 ml oleje (je možno i více)
  • 2 ks vejce
  • 4 lžíce povidel rozmíchaných v rumu (já dala 2 lžíce malinové marmelády)
  • kakao (nemám nějakou přesnou váhu, ale dala jsem ho tam docela dost, protože jsem chtěla, aby byl tmavý)
  • 1 lžička jedlé sody (zas tak nějak od oka, nejspíš může být i jedna lžička prášku do pečiva)
  • 1 celý prášek do perníku (v obhodě by to mělo být poblíž normálního prášku do pečiva a je to stejný formát)
  • špetka soli, skořice od oka (jak chcete, aby to vonělo)
  • jablka, hrušky (já jsem myslím dala 2 jablka a jednu hrušku a je to opravdu nutné, aby výsledek byla vláčný a né suchý, takže tam toho klidně dejte dosti)
POSTUP:

Nejdříve si předehřejeme troubu na 180°C a vymažeme plech kouskem hery a vysypeme hladkou moukou. Pořádně odvážíme a smícháme suché ingredience. Poté přidáváme mokré přísady. Mícháme tak, aby těsto bylo bez hrudek. Před litím na plech vmícháme jablka či hrušky a pečeme zhruba 30 minut.





Dobrou chuť!! určitě budu ráda za jakékoli připomínky a úpravy nebo recenze (ha :D)

Přehnaně.

28. září 2016 v 21:03 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
28.9.2016


Ani nevím.



Myšlenky se nesouvisle honí moji hlavou. Netvoří žádné smysluplné věty. Jen náhodná slova, která vyjadřuji mou rozporuplnou mysl. Plno myšlenek, které přicházejí a zase rychlostí světla odcházejí. Emoce a nedokončené procítění a nedokončené slova. Píseň hraje. Nevím, jestli je o mně nebo o nás, ale vím, že bych chtěla, aby byla.

Ty polomyšlenky nejsou jen na tebe, jsou na všechno, co se s tebou spojuje i na to, co s tebou nemá žádnou souvislost. Nechci na tebe myslet a rozumově si to zakazuji, ale na druhou stranu zase musím, protože to potřebuji.

Při poslechu mých srdcových písniček před tebou mi je špatně. protože jsem si milionkrát představovala v tom textu někoho jiného.

Ach

Není to stejné, jako u předešlých platonických. Už jenom hned první viditelný rozdíl je v tom, že neodjedeš. Budu tě vídat, pokud možno každý den a nejspíš třikrát týdně hodinu periferií oka vnímat tvé pořád stejně natažené nohy, dokud si nepřesedneš nebo nás nepřeřadí do jiné místnosti. Do pololetí. Nemusíme. Ale já chci. Jako vždy.

Chceš ty?

Ztrácím se. V myšlenkách ztrácím se. sním ten příběh. -Pavel Callta

Bojím se nějak vyjádřit. Zase přehnaně reaguji na každý pohyb a pohled.

Ony říkají, že to je ok.

Nezdá se mi to ok. Trvá to krátce. Je to jako motýl, který stejně za chvilku odletí. Ale já chci naději. Celá má bytost touží po naději. Po všem tom vysněném nebo slíbeném.

Pořád se ztracím. Nedává to smysl, co píšu. jsem moc emocionálně rozpoložená a to, abych psala srozumitelné slova či věty.

pře se ve mně mnoho názorů a mnoho snů a pře se ten vnější a vnitřní svět. Ten správný a nesprávný.

Nechci být zklamaná, chci bojovat a vyhrát. (Ach jak egoisticky to zní!)

Teď zase mám pocit, že si všechno vymýšlím. není to reálné. padám zrychlenou rychlostí než včera do té hluboké a nekonečné propasti bez dna.

Kdo to pochopí, když ani já to nechápu.

Trend podzim

24. září 2016 v 8:00 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
Podzim je tady


Snažila jsem se docela ,,dlouhou dobu" (a to asi od 25. srpna, kdy na mě na youtube vyskočilo video ,,autumn room decor") vyhýbat myšlení na podzim a vzdorovat tomuto ovčímu nátlaku, že ten kdo podzim nemiluje, nemůže snad ani normálně žít.

Já mám podzim ráda. Né protože ho mají rádi ostatní a nebo proto, že to je teď už komerční období. Bytostně nesnáším to vnucování starbucks pumkin latté, protože mně opravdu chutná, ale nechutná mi proto, že mi ho ukazovaly slavné youtuberky, ale protože to obohacuje moje chuťové pohárky (a to jsem ho měla za celý svůj život dvakrát). Pak mi všichni říkají, že to piju jen kvůli tomu, že to in a dokonce, že jím dýní, protože se to teď tak dělá.

Mám ráda huňaté svetry a pálení svíček a i čtení knížek s teplým čajem, když prší. Miluji skákání v parku do kup listí a procházky v barevném lese. Těším se na ty zvláštní odpoledne, kdy slunce svítí plnou silou až do zlatavého odstínu a při tom mi není vedro. Skvělé jsou pohledy na podzimní fialové kytičky a zpomalující se přirodu.

A nemám to ráda proto, že mi to ostatní řekli. Mám to ráda, protože prostě jsem taková. A v tomto ohledu nejsem ovce a doufám, že existují lidí, kteří si přiznají, že vlastně podzim nemají rádi a vadí jim zima a nemoci a že je ovládají média, kdy jistí lidí házejí kolem sebe umělé listy v teplém svetru, když žiji v Kalifornii, kde moc zimy není.

Já taky otevřeně přiznám, že mě nezajímají parametry iphonu, ale POTENCIÁLNI koupi bych se nebránila, protože je cool. A protože to všichni vědí. Zároveň však NEODSUZUJI nikoho, kdo si koupil iphone či jakýkoli jiný mobil. Prostě mi to je jedno. Ach jo. Sama se do toho zamotávám.

Chtěla jsem sdělit svůj pohled na vnucování podzimu a trendu: podzim a skončila jsem u iphonu. Nicméně doufám, že jste zhruba pochopili a alespoň se zamysleli.

Děkuji

Problémky se zodpovědností

23. září 2016 v 8:00 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
22.9 2016

Ty časy, kdy jsem byla rozumná a uvědomělá a hlavně zodpovědná dívčina jsou už nejspíš někde daleko za mnou. Včera v biologii nám učitelka vyprávěla, proč se vždycky musí dobrat antibiotika až do konce, i když vám už je dobře. Když je nedoberete, v těle vám zůstanou ty nejodolnější bakterie a těmi antibiotiky zabijete jen ty ,,slabé". Když se naskytne potom nějaká skvělá příležitost pro přeživší bakterie (jako třeba běhání v zimě v nedostačujícím oblečení), chňapnou po ní a hop, nemoc je ještě v horším zpátky.

Trochu mě zamrazilo, protože jsem si vzpomněla na svoji prázdninovou událost s angínou a asi druhou nejhorší nocí v mém životě, kdy jsem nemohla absolutně polykat a všechny sliny jsem musela plivat do hrníčku a potom se tím zkazilo plno věcí. Ale byla jsem chytrá a hned ráno po té noci jsem běžela k doktorce, která mi napsala krásná a velká antibiotika.

Jako zázrakem mi hned bylo lépe a začal školní rok a s ním i adaptační kurz. Byla jsem jako rybka a na nějaká antibiotika jsem rychle zapomněla a tedy brát si je s sebou mi nepřišlo vůbec důležité (natož je dobrat). A od té doby mi nic nebylo.

Jenže dneska hned první hodinku jsem při náhodném polknutí ucítila jemnou jemňoulinkou a skoro nepostřehnutelnou bolest. Zrovna jsme počítali nějaký příklad a já jsem zůstala jako paralyzovaná v jedné poloze (zvláštní, že to nikdo nepostřehl) a v hlavě se mi začaly opět tvořit překotné teorie o tom, co budu dělat. Jednu věc jsem věděla jistě. Nechci už znovu zažít probděnou a bolestivou noc někde na intru 140km od domu, bez možnosti léku.

Zhruba za 10 minut jsem vymyslela plán, který změnil celá zbytek týdne. Domluvila jsem se se spolusedící, že by mi mohla posílat fotky učiva, protože počítám, že dneska, zítra a v pondělí i v úterý do školy s antibiotiky nepůjdu a naštěstí ve středu je státní svátek a pak do konce týdne máme prázdniny. Pořád to ale jsou čtyři dny a čtyři matematiky a dvě fyziky, které zmeškám a u učitelů budu mít hnedka vroubek.

Šla jsem na vychovatelnu a s vedoucím vychovatelem zavolala ockovi, že teda nejspíš jedu kvapem domů a k lékařce. Vychovatel mi hned vytiskl časy spojů, šla jsem se sbalit, napsala informační lístek spolubydlícím a pádila na nádraží, kde mi v 9:55 jel první vláček do Kojetína a teď sedím již v druhém vlaku opět v dámském kupé a přemýšlím nad tím, že jsem během deseti minut změnila mnoho věcí a mohlo za to jediné bolestivé polknutí a moje hrozná zodpovědnost.
Chybama se člověk učí, a proto jsem po příchodu na pokoj asi pět minut chodila od okna ke dveřím a nadávala sama na sebe. Ach jo.


Další problém je, že moje doktorka ordinuje jen do 11:45 a můj vlak přijíždí ve 12:00. Výhodou je, že bydlí asi 300 metrů od nás a snad ji nějak poprosím, aby mi napsala recept na antibiotika. Nejlepší by bylo, kdyby byla pořád ve své ordinaci. Největší strach mám však z toho, jako jí budu vysvětlovat, že jsem tak tupá a nedobrala jsem antibiotika, o kterých každý ví, že se musí dobírat (já jsem nejspíš jediný člověk, který to nevěděl).

Cesta na intr/19.9.2016

22. září 2016 v 13:51 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM

19.9.2016



Znovu sedím ve vlaku, je pondělí 19. září a venku prší. Jde poznat, že podzim už je opravdu tady. Zatímco před týdnem jsem se ráno rozhodovala, jestli si vzít kraťasy a odpoledne jsem bez kraťas ani nevyšla, teď bych si nejradši zalezla do měkoučké postele a nebo si vzala teplý kabát a huňatou mikinu.


Tato cesta je zatím lepší než ta minulá. Sice první vlak měl zpoždění deset minut, ale i tak přijel s mírným náskokem do Bohumína, kde jsem málem dostala srdeční infarkt při pohledu na příjezdovou a odjezdovou tabuli. Při mém vlaku s cílovou stanicí Brno bylo napsané zpoždění osmdesát minut. Už jsem začínala tvořit nějaké zajímavé teorie o tom, čím pojedu, co budu dělat v době čekání a jak to oznámím na domově mládeže, že jsem nepřijela do 18:00 a jak se dostanu z Kojetína do Kroměříže. Nicméně nějakým zázrakem (netuším, jak to) hned hlásili, že vlak do Brna za deset minut odjede z nástupiště čtyři, takže jsem s nadšením vlezla do vlaku, který je nějaký o mnoho lepší než ten, co jezdí v neděli.

Našla jsem dokonce dámský oddíl, kde jsou velmi solidní sedačky a i zásuvky na nabíječku, zrcadly a hlášením, do jaké stanice momentálně vlak přijede (teď to je Suchdol nad Odrou). Chvilku jsem váhala, jestli nejsem třeba v první třídě, ale s docela odvahou jsem si sedla do jednoho volného kupéčka, zapnula laptop (kdo toto slovo používá ? ) a užívala si nedlouhotrvající samotu.

Hned při další zastávce však nastoupily další tři paní/slečny a tudíž moje skoro samota skončila. Je to však o mnoho lepší než minulý týden, kdy jsem seděla ve starém kupéčku, kde se nehlásí zastávky ( a ještě potmě) . Ještě ke všemu jsem tu cestu jela poprvé, takže jsem vůbec netušila, kde je Kojetín a jak to tam vypadá, takže jsem polovinu cesty stála u dveří, abych náhodou nezmeškala zastávku.


Kdo však ví, jak to ještě bude. Na internetu totiž psali, že je nějaká výluka a je náhradní autobusová doprava. Zatím však nic nehlásili, takže pevně doufám, že ve stanovený čas dojedu do Kojetína a z něj zase do Kroměříže a na intru budu před osmnáctou hodinou.

30 otázek za 30 dní-29

19. září 2016 v 11:28 | Lili
29. den - tvé cíle v životě



Pořídit si mopsíka

Procestovat kousek světa s člověkem, kterého miluji

Procestovat další kousek světa s kamarádkami

Být ve styku a mít dobré a kvalitní vztahy s širokou rodinou

Překonat těžkosti v manželství a vychovat dobré lidi

Cítit se dobře ve svém těle

Naučit se dobře anglicky a německy

Mít zahraniční přátelé

Zlepšit malými kroky tento svět

Přinášet radost do dní lidí

Dělat práci, která mě bude bavit

Umět být pokorná

Nebýt zavislá na hmotných věcech

Umět upřímně milovat

Umět odpouštět

Přečíst knihy , které mi mnoho dají

Najít si skvělé hobby

Momentální myšlenky

18. září 2016 v 16:28 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
18.9 2016


Musím říci, že ten kdo vymyslel milku s oreem, musel býti génius. Tak skvělá chuť klasické milky s úžasným a nejlepším oreem momentáoně těší mé chuťové pohárky a ta sladká chuť se mi rozlévá po jazyku a pomalu ale jistě se ukládá do mozku do části s oddělením ,,nejlepší chutě".

Je nedělní odpoledne. Pět minut před čtvrtou. Venku prší a člověk dívající se z okna již vytuší, že podzim se blíží. Mám trochu pocit, že mít rád podzim je teď in a cool. Já měla ráda podzim vždycky a trochu mě momentálně děsí ta kupa videí na youtube, které mám v přehrát později o ,,podzimu" a pumpkin spice latté ze strabucksu a módních svetrech a botech a barvě burgundy. Musím však přiznat, že i já mám s podzimem už spojeny i výše zmíněné věci, protože se snadno nechávám ovládnout tou konzumní společností.

Možná toho i trochu lituji, ale přesto mám různé artefakty, které si spojuji s podzimem a které na podzimu miluji. <3

Včera jsme měli jednu z našich vyhlášených velkorodinných oslav, kde spojily padesáté narozeniny s jubilejním výročím svatby a byla z toho opravdu velká sláva. Jídla bylo zase čtyři (možná i více) tuny a já zase do sebe nacpala hektolitry tuku a krychlové metry cukru, až je mi z toho zle. Oslavenkyně je známá cukrářka a její koláče či slepované čokoládové pusinky jsou opravdu nejlepší a já si uvědomila, že držení jakéhosi omezení jídla od začátku roku kapke krachlo, jelikož na intru jsem ( kupodivu) přecpávána jídlem (a většinou velmi nezdravým) a doma jsou zase pořád nějaké oslavy.

I přesto jsem však dneska zdárně posnídala tvarohový koláč ze včerejška a pár ořechových rohlíčků a po obědě to zajedla pár řádky milky s oreem.

Hlavou mi už opět běhají horové představy o průběhu dvojhodinovky tělocviku, kde zažívám nejtrapnější chvilky a kde i přemýšlím na možnou anorexií. Ach jo.

V pondělí čili zítra jedu na intrák a děsí mě to. Je asi ,,nerdské", ale bojím se těch problém, co bude z toho, že přijedu o jeden den později. Jsem asi fakt šílená, že mi na tom záleží, ale začnu teprve druhý týden na střední a mít hned vroubky a muset se omlouvat abýt nějak ,,zvýrazněná" nepatří zrovna mezi mé momentální cíle.

Uvidíme, jak se všechno vyvine.

30 otázek za 30 dní-28

18. září 2016 v 13:36 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
28. den - něco, co ti schází


Když nad tím tak přemýšlím, zjišťuji že žiju době, kdy mi noc nechybí. Všechno je ok. Samozřejmě, že se vždycky najde pár maličkostí, které v daném okamžiku chci, ale to jsou zanedbatelné věci.

Upřímně snad mohu říci, že mi nic neschází, až na nějaké nehmotné věci typu: lepší mínění o sobě samé, schopnost uvědomnění si věcí, které se dějou kolem mě v daném okamžiku, či lepší schopnost navazovat pevné vztahy.

Člověk má ale stále pocit, že mu něco chybí a pořád baží po nějakých věcech o kterých si myslí, že je potřebuje, ale opakem je to, že je jenom chce. a chtíč ovlivňuje celé jeho bytí.



30 otázek za 30 dní-27

17. září 2016 v 9:30 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
27. den - jaký problém jsi měl/a

Jejda. Problémy.


Mohu snad docela říci, že jsem docela bezproblémový člověk, a proto mě žádný nějaký významější problém nenapadá.

Problém jsem měla možná se sebevědomím.

Mnoho lidí, co mě zná by mohlo říct: ,, Ale prosím tě, ty? Se sebevědomím? To určitě!"

Možná jsem mohla na venek vypadat, že mám každého názor na háku a nejspíš taky tak vypadám teď, ale opak je pravdou.

Nemám se ráda kvůli tomu, že jsem vyšší než většina holek mého věku, vypadám tak na 18-19, mám akné, ekzémy, moc řídké a krátké vlasy, noc nahoru a divně prohnuté nohy či trochu více kilo navíc. Neumím udělat kotoul dozadu či stojku, neumím běhat a v ničem nejsem nejlepší, poraženecky se smířím s průměrem a občas říkám blbosti.

Můžete si říci, že to třeba není tak hrozné, nejsem nějak výrazně nemocná, moji rodiče se mají rádi, rodina je nejlepší, ve škole jsem (zatím) lepší průměr a můžu mít moderní oblečení, jídlo každý den a nemusím přemýšlet nad každou korunou.

Ano já vím a přijímám to a snažím se být co nejvíce vděčná a jsem naštvaná sama na sebe, že nedostatky které na sobě vidím mě omezují a nedělám díky nim plno věcí, které bych mohla.

Nemám žádnou pozitivní radu či pomoc na zvýšení sebevědomí, jak by se mohlo zdát při cíli tohoto článku.

Jen to říkám :)

30 otázek za 30 dní-26

10. září 2016 v 10:04 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
26. den - jaký typ lidí tě přitahuje


Nevím, zda je tato otázka mířena na kluky nebo všeobecně na lidi, ale zkusím to nějak zahrnout všechno :D



Povaha


Milí a hodní lidé, kteří se zároveň umí projevit a říci svůj názor a nebojí se sami vystoupit z davu lidí a mít odlišný pohled na věc a zároveň ho ale nikomu na sílu nevnucovat.

Vzhled

Co se kluků týče, líbí se mi většinou vyšší kluci, než jsem já (hahah!). Můžou být silnější (žádná vyžlata) a třeba mi nevadí modré oči a tmavé vlasy :) jo a můžou mít tzv. žíly <3. Většinou jsou taky něčím odlišní od ostatních a samozřejmě na mě působí svou povahou :D