Listopad 2016

Zase na základce.

18. listopadu 2016 v 13:08 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
Dnes jsme se zhruba po pěti měsících s dalšími několika bývalými spolužáky odhodlali navštívit naši milovanou a občas proklínanou základní školu.

Zážitek to byl vskutku zajímavý.

když jsem uviděla ty malé děti, které se vesele proháněly chodbou, cítila jsem se jako v jiném světě. Nebylo to gymnázium, kde nejmladší ročník jsme my a nikdo po chodbách neběhá, všichni mají inteligentní výraz a přestávky netráví na chodbách, nýbrž rychlým přechodem z jedné učebny do druhé a učením.

Naše vesnická základní škola.

Připadala jsem si cizí a přišlo mi divné, že ještě před pár měsíci to bylo moje místo, kam jsme já patřila a kde jsem všechno a všechny důvěrně znala.

Začinala zrovna velká přestávka a my jsme mluvili s naší třídní, která nám pokládala takové ty obvyklé otázky, jako všichni ostatní. Jak se nám líbí na střední, co matematika, co učitelé, co kolektiv.

Vlastně všechny učitelky se ptaly na to stejné a já se jenom nepřirozeně usmívala a říkala, že to je opravdu skvělá škola (což je pravda), že se mi moc nestýská (poloviční pravda), a že učivo je poměrně lehké (HA, to určitě).

Děti, které tam byly se na nás dívaly jako na zvířátka v zoo. Vykukovaly ze dveří nebo nenápadně procházely kolem nás a tvářily se neurčitě. Deváťáci se na nás dívali poměrně nenávistně, a když jsme byli u nich v hodině, dělali, že tam nejsme. V osmé třídě měli zrovna hudební výchovu, tak jsme pozorovali, jako zpívají, ale s nikým jsme třeba konkrétně o našich nemluvili.

Navštívili jsme i bufeťářku, kterou jsme nejspíš nejvíce zajímali a probírali jsme s ní novou vyhlášku a školních bufetech.

Minulý rok, když já jsem byla v devítce a přišli k nám minulí deváťáci, říkala jsem si, že oni už to mají za sebou a že se na nás musí dívat jako na malé kidy.

A dnes jsem byla v té pozici já.

17.11. 2016

17. listopadu 2016 v 14:41 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
17.11. 2016

Je velmi neobvyklé, že je čtvrtek a já jsem doma.

To byl můj první poznatek za dnešní den, kdy mají středoškoláci a lidi na základce volno. Je to díky začátku Sametové revoluce v roce 1989, kdy studenti začali demostrovat proti komunistickému režimu. Měli bychom si to uvědomovat.

I my. Příliš mladí na takové věci. Je dobré vědět, proč nejdu do školy.

Na wikipedii je při popisu tohoto dne napsáno, že studenti zpívali Gaudeamus igitur, tedy neoficiální studentskou hymnu.

Zaujal mě její český překlad: Vivat akademia, páni profesoři! Též, ať žije student každý, jeho údy a tvář navždy rumělečkem hoří!

Nedávno se tato píseň zpívala na naší škole při příležitosti inagurace nového prezidenta studentského parlamentu a musím říci, že je škoda, že někde nebyl český překlad, abychom si více uvědomili význam této písně.

Pokud mnoho stovek lidí zpívalo při pochodu tuto píseň, musely všem vstávat chlupy na rukou.


Zamysleme se občas nad významem svátků a přemýšlejme nad tím, že kdyby nebyly náš stát a naše životy by možná vypadaly úplně jinak. Snad můžeme být jako Češi něco pyšní.

Jak si organizuji čas

17. listopadu 2016 v 13:35 | Lili |  Studijní život PRVAČKY
Čaute :D

Mám ráda organizační videa, články a i knihy. Mooji rodiče jsou oba perfekcionisté. Nebo minimálně naučení perfekcionisté. Myslím, že jsem příležitostný perfekcionista. prostě kdy chci a kdy se mi to líbí.

Někdy vyloženě potřebuji ,,bordel" a nebýt porád v uklizeném dokonalém světě. Potřebuji mít oblečení na židli. potřebuji mít kila random papírů a knih. Cítím se v tom dobře.

Ale pak mám výraznou potřebu do zase všechno perfektně uklidit. Můj taťká říká, že pořádek na stole či v pokoji znamená pořádek v hlavě. Když jsem byla menší neměla jsem toto pořekadlo či citát ráda, ale teď si myslím, že dává doce smysl. Když mám pořádek v pokoji a v koupelně, mám pocit, že i můj život je ,,čistý".

Moji rodiče však nějakým zázrakem nepotřebují diář či deník nebo lepíky. Mají jenom rodinný kalendář na poličce v kuchyni a kalendář v hlavě, kterými so organizují čas.

Já za to diář potřebuji. Dokonce mi nestačí ,,jen" diář, ale potřebuji i zápisník či ,,bullet journal", deník, další zápisník a blog.


DIÁŘ

Svůj momentální mám z knihkupectví Kosmas a líbí se mi, že není velký, extra výrazný, takovou tu gumičku na boku, aby se neotevíral, na zadní straně obalu kapsičku na papírky a pěkný povrch s jednoduchým obrázkem. Doufým, že na rok 2017 najdu nějaký podobný.

K čemu ho používám?

Každý den má svůj sloupeček. Do vrchni části pod datum si píšu písemky nebo věci, co se týkají přímo toho dne, jako třeba události a nebo teď na intru, jaké jídlo mám zrovna v jídelně objednané.
Do prostřední části píšu, co NUTNĚ musím ten den udělat, jako třeba úkoly a na co se mám učit, že musím jít nakoupit nebo s kým se mám setkat a za kým zajít.
A úplně dolů zapisuji věci, co bych měla udělat v průběhu toho týdne, třeba co zaplatit či vymyslet program na nějakou událost.


ZÁPISNÍK

Vlastně může sloužit, jako deník, ale na první pohled vypadá, jako diář. Má na sobě vzor a šňůrku, jako záložku, ale uvnitř má čísté, řádkované stránky.

K čemu ho používám?

Tenhle mám asi od sedmé třídy, kdy jsem ho používala jako diář. Teď ho používám na konkrétní zápisy úkolů na konkrétní věci, co koupit, na nápady na články či na dárky na Vánoce, co přivést z domu, písemky, citáty, recepty, události a tak. :)
Lepím do něho lepíky a různé papírky, na které si píšu extra důležité věci. mám v něm rozvrhy, kroužky a wish listy či seznam, kam chci jet. Prostě všechno. Když mě něco napadne, tak si to tam hned napíšu a nemusím na to myslet a pak se na to podívám a realizuji.
Skvělá věc.


DENÍK

Svůj teď momentálně dopisuji a mám ho od 9.7.2015. Již mám úspěšně koupený nový, který mi ale nejspíš nebude tak hodně vyhovovat, jako tento. Má na sobě umělou ,,jakoby" kůži. A je růžový. Má řádky a na každé nové stránce v pravém rohu řádek na datum. Jsou tam i citáty. Je moje autorská kniha.

K čemu ho používám?

Nezapisuji do něho každý den, zkrátka jak se mi kdy chce. je skvělé, když se můžu podívat, co jsem prožívala před rokem. Co jsem řešila a jako jsem se cítila. Vidím svoje písmo, svoje problémy. Doufám, že zůstane zachovaný a za pět, deset let se podívám, jaká jsem byla, jaké byly moje lásky, moje myšlenky a moje přání. Je to nejvýše tajná věc, kterou vlastním. Jsem to .


Malý zápisník

Je to můj nejmladší přírustek do zápisnikové ,,rodiny". od září slouží k zapisování útrat a říjmů. Mám tam sloupečky a různé značky, kterými ozančuji, která útrata byla na jídlo, dopravu či na personální potřeby. Učím se hospodařit :D