Duben 2017

22.4.2017

22. dubna 2017 v 11:13 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
22.4.2017

Mám ten pocit, že musím něco napsat. Nebo se spíše vypsat z toho, co prožívám. Dát tomu tvar oísmen a vět. Ale když otevřu koncept, zjistím, že vlastně ani nevím, co psát. Nevydávám v poslední době články na nějaké konkrétní téma. Spíše je to něoc jako občasný deník.

Nevím, čím začít. Možná knížkou. Paladinovo proroctví je kniha, kterou jsem četla asi už před dvěma lety. Ale teď mě spolužačka insirovalak tomu, abych ji znovu otevřela. Děj je fajn, to jo. Ale mě spíše zaujala pravidla, která se v knize používají a která jsou na konci knihy v seznamu.

Moje oblíbené momentálně je č.84 Když už nic nezabírá, zkus si dát čokoládu.

Mám to na intru nalepené na složce a pořád před očima. Moje spotřeba čokolády se enormně zvýšila.

Je tam taky jedno pravidlo, že na utřídění myšlenek si má člověk sepsat seznam věcí, co ho trápí. Tak tedy.

1. Neschopnost chodit pořádně do scholy (pěvecký sbor).

Jo, je generální zkouška, já vím. Jo, nebyla jsem ani na jedné zkoušce kromě soustředění, kde jsem tomu zpěvu moc nedala. Nastavila jsem si v jedenáct v noci budík na sedm. A pak jsem ho zase zrušla. Zkouška měla být v 8:30. Vstala jsem v osm a napsala vedoucí, že nepříjdu. A pak jsem si pořád dokolečka opakovala, že jsem bad girl. Jelikož vždycky já mám nejvíce slov o tom, že tam nikdo nechodí. A pak ani nejsem schopna vstát z postele a zařídit si odvoz.

2. Všichni ti chlapci

Myslím si toho o sobě dost. A v poslední době, po tom, co mi jeden synek psal dosti podivné věci a další synci prováděli divné věci, nechci chodit někam, kde je druhé pohlaví. Je to možná zbabělost, ale já nechci nikoho zranit a hlavně nechci, aby někdo prožíval to stejné, co já. Aby se utápěl ve svých představách, co by, kdyby.... Možná, že kluci nemají takový problém, nevím, neznám je. Ale pořád čekám na toho svého vysněného. :(.

3. Ten jeden chlapec a představy

Jo, to mě mrzí nejvíce.

4. Škola

Mám ji ráda, to se musí nechat, ale ničí mě. Honba za jedničkami mě ubíjí. Učitelka biologie a zeměpisu nám řekla, že si máme vybrat předměty, z kterých chceme maturovat a na ty se soustředit a ty ostatní brát tak, abychom prolezli.

Zjistila jsem, že to dělám úplně naopak. Ty předměty, z kterých bych teoreticky chtěla maturovat, nechávám tak nějak plynout a mnoho jim nedávám. A ty, z kterých nechci ani maturovat nikdy se jim nechci věnovat (fyzika), obětuji veškerou svou energii.

Šestnácté narozeniny

11. dubna 2017 v 11:07 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
6.4.2017


Večer jsem nemohla usnout.

Přemýšlela jsem nad tím, že mi už opravdu nikdy nebude patnáct.

Možná jsem cítila zklamání. Většina dívčích románů je o tom, že v patnácti se prostě něco stane. A já jsem na to něco čekala. Ale snažila jsem se to odevzdat Pánu.


Ráno


Budím se v 6:06.

Snažím se neprobudit spolubydlící, ale myslím, že už obě probuzené jsou a jelikož včera zjistily, že mám dneska narozeniny, tak se ohleduplně tváří, že spí a nevstávají, protože naše podlaha, ať se snažíme, jak chceme našlapovat na špičky, šíleně vrže.

Chvilku sedím na posteli.
Přemýšlím. Je to tady. Je mi 16. Divné.

V 6:23 jdu na wc a opláchnout si obličej. Přicházím zpátky. Začíná hrát rozhlas.
Myslím, že to byla písnička Klidná jako voda od Jelena. Pak jeden z vychovatelů oznámil, že tyto písničky jsou pro mě od Lidušky a Heny (asi myslel Hanku) a nějakých kluků (to řekl ze srandy určitě, je vtipálek).

A začalo hrát Let her go. Smála jsem se. Pak známou písničku, kde jsou slova v refrénu …a nevzal si tě za ženu…..to jsem se smála ještě více. Běžela jsem k nim na pokoj a děkovala. Jsou hrozně hodné.
Naplánovala jsem si, že si dám mašli do vlasů a vezmu si šaty. V pokoji na mě čekal dárek v podobě papíru s šestnáctkami a hláškami, které pochopíme jenom my. Jo a ještě s kartáčkem Curaprox, ke kterému se váže taky velmi dobrá story.

Zase jsem se smála. Dostala sms od taťky, která je vždycky nádherná a šla na mši. Skvělý začátek šestnáctého roku.

Dopoledne


Lidé mi přáli.
Bylo to hrozně hezké. Ve třídě (ačkoli jsem v prváku) jsem rozdávala bonbonky jako na základce.
Myslím, že to budu dělat až do čtvrťáku. Na desátku o velké přestávce zaznělo moje jméno v prosbách, to bylo taky moc krásné, protože zároveň jsme se modlila i za něj.


Odpoledne


Ve volné hodině jsme šli do baru na wifi a já si četla přáníčka a zprávy na fb.
Je hezké, že si tolik lidí vzpomnělo.

Psala mi rodina, psali mi spolužáci, psali mi bývalí spolužáci, psali mi kamarádi. Po končení vyučování jsem sebrala (do ruky :D jasně) dvě kamarádky a šly jsme na nejlepší zmrzku a do podzámecké zahrady obdivovat jaro a kytičky a lístečky a zvířátka. (v pohodě)

Volala jsem si s maminkou. Pak jsem šla se svoji spolubydlící poprvé na večeři.
V rámci dne zdraví měla být i zdravá jídla. Takže jsme měli jakési špagety s brokolicovou omáčkou. Co na tom bylo zdravého nevím.
Pak jsme s výše zmiňovanou spolubydlou šly na kreativní tvoření proti stresu. To bylo velmi zajímavé. Nejprve nám hlavní vedoucí povídal o formách stresu a co to vlastně stres je. Potom jsme prožívali imaginaci, kdy jsme si měli představit naše oblíbené místa a co a kdo tam je.
Dlouho jsem nevěděla, co si představit. Napadl mě obývací pokoj babičky a celkově dům babičky, kde se vždycky scházíme s rodinou a který má vznešené kouzlo, ačkoli to je obyčejný domek.
Pak jsem si představila západ slunce, který jsem často v létě pozorovala z fotbalového hřiště u našeho domu. A především jsem si představovala, že tam nejsem sama.
Ale představila jsem si, jak stojím v pevném sevření s člověkem, který má zvláštní vůni a do jehož klíční kosti jsem zabořena nosem.
Kouzelná atmosféra. Nikdy se nestala, ale doufám, že jednou se stane.
Proto jsem temperami nakreslila barvitý západ slunce se srdíčkem. Nevěděla jsem, jak nakreslit vůni. (kreslí se dost těžce :D )


Večer

Povídaly jsme si v pokoji. O všem. Bylo to super, probíraly jsme teorie o vloupání do našeho pokoje. Pak jsem šla na adoraci, ze které si moc nepamatuji, ale byla o Panně Marii a líbila se mi. Jako zakončení tohoto dne, měl náš pokoj službu v kuchyňkách, takže jsme poctivě drhly vařiče a špinavé desky.

Byl to hezký den.


giphy.com


Krize teenagerského věku

9. dubna 2017 v 16:25 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
Je 4.4.2017.

Deset minut před večerkou.

Takže teoreticky zbývá už jenom jeden den, kdy mi bude patnáct let. Nikdy více mi už patnáct let nebude. Připadá mi, že každé dítě čeká na to, až mu bude patnáct, myslí si, že to už bude "velké" a bude moci chodit na party a dělat jiné, do té doby zakázané věci.
Ha


Můj patnáctý rok byl zatím rokem, kdy se v mém životě stalo nejvíce změn. Dostala jsem občanku, šla na vysněnou střední školu, poznat miliardu nových lidí, stihla se zamilovat do tří kluků a naprosto se změnit, co se týče myšlenek a představ o tom, jak to na světě chodí.


Jsem dítě, které nechodí na párty a nedělá obvyklé věci dnešní mládeže. Nemám za sebou žádný mega průšvih s alkoholem, drogami, sexem a podobnými věcmi. To může přivádět k myšlence, jestli toho nebudu jednou litovat a neprojeví se na mě jakási psychologická věc, že jakmile nastane krize středního věku, tak se budu snažit všechny tyto věci dohnat.


Měla jsem poněkud jiné představy, ale platí, že "Člověk míní, Pán Bůh mění." Myslela jsem, že budu mít někoho, kdo by i mě miloval a dokonce jsem měla přesnou představu o tom, kdo to bude. Vlastně tohle byla jediná moje představa, na žádnou jinou jsem nemyslela.



Paradoxně jsem teď v podobné situaci jako před rokem.

Stejné jádro, jiná omáčka. Moje slova nedávají smysl, ale doufám, že až si to někdy v budoucnu přečtu, tak to pochopím.