Čeho se bojím v druháku na gymplu a jaký byl prvák a intr

12. srpna 2017 v 21:30 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY

Takže zaprvé jsem se chtěla zeptat, jak je možné, že jdu do druháku?


A za druhé, opravdu mi je špatně, když pomyslím na to, že jdu do druháku.

TADY je tedy ten původní článek a dnes vám potvrdím, jestli se moje strachy potvrdily.


1. Jídlo


Trochu se směju tomu, co jsem tam psala minule. Protože vlastně to tak opravdu je. Opravdu jsme dostávali rohlík se sýrem. A někdy se šunkou a někdy dokonce bez zeleniny. Ale za to to byly fakt dobré, bílé rohlíky (ale ty budu muset omezit, ha). A nebylo to tak zlé. Miluji čaj z naší jídelny (to je fakt) zvlášť, když je ještě horký. Občas na snídani byla možnost míchaných vajíček se šunkou (což jsem si dala asi dvakrát a pak už radši ne, protože nemám ráda takovou tu šunku na kostičky a nedopečenou vaječinu). Nebo tzv. müsli, kdy jestli nepříjdete do jídelny, tak 5 sekund po zazvonění budíčku, tak na vás už zbudou jen kukuřičné lupínky se stopovými prvky müsli. Dělala jsem si snídaně i sama a to hlavně, když byly třeba párky, bageta s omeletou nebo tlačenka. Člověk si pak už vytipuje, co si dávat a co ne.

Obědy byly super. Dostatečné porce a chutné. Teda až na polévky, které jsem si nedávala, i když mi chutnaly, protože to vypadalo, jako kdyby tam omylem havaroval ropný tanker ( v překladu: bylo tam tolik oleje, že jsem přes oka pomalu neviděla, z čeho ta polévka je). Ale jinak hlavní byla opravdu super.

Ovšem při večeřích jsem se mýlila. Byly pravidelně teplé a taky dobré.

Co se zdravé stravy týče. No ehm. Mám v plánu v druháku jíst zdravěji, ale asi to nepůjde jak finančně tak časově. Nic méně, budu se snažit. Už jsem se snažila i chvilkami v prváku, ale vydrželo mi to tak tři dny, pak jsem to vzdala.


2. Peníze


Peníze byly v pohodě. Všechno mi vycházelo a vyplatilo si nechat uděla studentský účet, díky kterému jsem pak nemusela vozit velké částky vlakem a ani je mít u sebe na intru. Stačilo jen jít do banky, která je blízko (tak 5 minut) a to, co jsem potřebovala, si jít vybrat. Takže strach to byl zbytečný.




3.Učivo


Tak tohle se určitě potvrdilo. Učení bylo megatěžké hlavně v druhém pololetí, které jsem zhrnula TADY. Ano potvrdilo se, co jsem psala před prvákem, že se moje oblíbené předměty stanou velmi neoblíbenými. Třeba čeština byla docela peklíčko a to mě na základce šla a ani jsem se nemusela učit. Jenže v prváku nastupuje literatura a povinná četba, díky kterým mi skoro vycházela trojka (jen skoro). A taky pravda je, že nejvíce jsem bojovala s fyzikou, matematikou a chemií. Zato dějepis, který jsem na základce nsnášela, se stal asi njelepším předmětem a to hlavně díky učiteli, který to vysvětluje úžasně. Ovšem na konci prváku nás strašil tím, že v druháku to bude horší, tak nevím no.
Špatné bylo to, že maminka a atínek byli daleko a s učením mi nemohli pomoct, ale za to jsem měla/mám skvélé kamarádky, které mi to rády vysvětlily. Ale i tak mi rodiče v této (i v jiných) oblastech chyběli.
A strejda google mi pomáhal jen v nouzových situacích (jednou za rok, když jsem se opravdu potřebovala naučit doplnění na čtverec a stejně mi to nepomohlo)

Takže moje malé předsevzetí do druháku je, že se budu soustředit na češtinu a angličtinu (to jsou předměty, z ktrých asi určitě budu maturovat), i když mi třeba půjdou více, než některé další, ale chci se je učit pořádně.

Strach mám opět z fyziky, matiky a chemie. Fyziku budeme mít místo dvou hodin, tři hodiny týdně, což bude masakr a v chemii budeme mít laboratoře (snad ne na sedmou) a v matematice nám zůstává ten stejný učitel, který....no....radši nic.

Ale to vyznamenání bych chtěla mít.




4. Zkoušení, vyvolávání a učitelé


Je pravda, že jsem se hlásila asi o 70% méně, než na zš, ale i tak mám pocit, že jsem mluvila hodně. A ty věty o tom, že se zesměšním, se naštěstí nevyplnily (alespoň si nevzpomínám). A strašák PRVNÍ DOJEM už nezměním (kromě nových prváků), ale mám pocit, že to skončilo dobře a zapsala jsem se nějak normálně. A zkoušení, to se stalo asi za celý prvák třikrát. Poprvé ve fyzice, která zkončila docela dobře, dostala jsem dvojku a to je u našeho učitele velký úspěch. (což jsem v té době nevěděla a byla jsem docela naštvaná, že nemám dvojku) #omyl

Učitelé. V angličtině se potvrdila má obava ohledně toho, že si nějaký učitel zapamtuje něco, co jsem řekla špatně a pak mi to bude připomínat až do čtvrťáku a možná i potom. Paní učitelka z angličtiny je totiž velmi zajímavá a kdybych měla popsat, jak to všechno bylo, tak by všichni lidé z naší školy, kteří by si přečetli tento článek, věděli, kdo je autorem. A to nechci. Takže nic. Každopádně si dávejte pozor na to, abyste nebyli moc chytří. A moc všechno uměli. Ale nemyslím to tak, že byste měli potlačovat svůj přirozený talent. Prostě víte jak. Všichni musí být ovce a když ovce být nechcete, tak nepřežijete. #citátnadnešníden

Asi přímo nějaké obavy nemám. Spíše se musím smířit. Ale snad se nestane něco horšího. A hlavně musím dostat z fyziky aspoň (bylo by to asi nejvíc) tu dvojku za zkoušení.


5. Spolužáci a kamarádi a lidé na intru


Takže. Toto byl taky tak trochu omyl. Vlastně bylo to všechno docela skvěle naplánované. A pak jsem přijela a zjistila, že to už je naplánované a že změnit to můžu až po adapťáku. Takže jsem na své spolubydlící čekala, seznámila se a pak s nimi celý rok bydlela. A snad s nimi a ještě právě s tou holkou, kterou jsem znala už dříve, budu bydlet i v druháku. Doufám, že to bude dobré. Náš vztah je totiž neobvyklý, ale asi to tak mělo být.

Ale třída je fajn. Je tu plno rozdílných lidí, ale myslím, že to bude lepší a lepší.

Být na intru má i své výhody v tom, že se snadněji seznámíte s lidmi z vyšších ročníků Ať už při čekání na sprchy nebo na různých kroužcích.

Pouze jednou mě napadlo, že bych přestoupila na jinou školu. Ale teď mi připadá, že to byla zbabělost. Tím nezlehčuji všechny ty obtížné chvíle, ale chtěla jsem prostě utéct.


A do druháku se tedy obávám toho, že si s novou spolubydlící nebudeme rozumět. Ale radši se snažím ničeho neobávat a nebýt jako minulý rok.




6. Volný čas a režim na intru



NO

Musím uznat, že jsem se opravdu na reži těšila. A ačkoli byl opravdu těžký ( a stále je) , tak nesnášet jsem ho začala až tak v květnu. Všichni ostatní m předběhli tak v září.
Každopádně mě štvalo zhasínání v 22:00 (v druháku 22:30 jop) a strhávání bodů a studiní doby. A taky to, že musím s někým sdílet pokoj. A že tam skoro nikdy nejsem sama (a to jsme tam bydlely tři, teď už budeme 4). Ale zase mě to naučilo, jak muset vycházet s lidma. A jak si vážit toho, že mám vlastní záchod, vlastní sprchu, teplou vodu, vlastní postel a můžu si jít spaát, kdy chci a vstávat, kdy chci a dělat všechno, kdy chci a co chci.

Ale stále platí, že zachovej řád a řád zachová tebe.
(oblíbená věta mého taťky)
(ale původně je od Svatého Agustina)

A být sám. Jo poznala jsem, jak je tohle důležité. A já jsem člověk, co potřebuje být a být chvilkama v tichu, takže občas se opravdu vyplnilo, že jsem zdrhla do parku nebo do města sama. (Bylo těžké to vysvětlovat kamarádka, které chtely jít se mnou) Takže samotu jsem si opravdu užívala.


7. Doprava

O tom jsem již psala TADY. Ale každopádně vlaky byly sranda. Teda pokud neměly zpoždění nebo nebyly zrušeny. A historek s vlaky mám spoustu.
Třeba když jsem se opravdu nutně potřebovala dostat, co nejdříve, do Olomouce, ale najednou se ozvalo, že vlak je z provozních důvodů zrušen a náhradní doprava není zajištěna.
Chuťovka



8. Taneční


Tohle v minulém článku nebylo. Bodejť taky, když jsem tohle vůbec neřešila. Říkala jsem si, že to je zadlouho. Ano opravdu bylo. Jenže ode dneška za měsíc a jeden den už bude po první lekci. A já na to myslím každý den. Mám šílený strach. Nemám ještě koupené ani boty. Prohlížím si videa z prodloužených a snažím se samu sebe představit, jak jsem úplně dřevo. Nevím. Taky, že si najednou taneční, s kterým jdu, rozmyslí, že se mnou vlastně nechce jít a já zůstanu sama a bude to trapné. Nebo začne s někým chodit a bude to ještě horší. Nebo budu mát špatné šaty, boty, budu vyšší než on. (Moje výška je asi 178 cm a jeho tak 181 asi?). Nebo udělám něco špatně a tak.
Bude to dobrý. Říkají všichni. Kromě mě.

Takže tohoto se momentálně bojíím.


Jo to jsme určitě my v budoucnosti :D (kéž by)

Všechny gify jsou ze stránky giphy.com










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Komentáře

1 Irda Irda | Web | 12. srpna 2017 v 22:06 | Reagovat

Hele s tím jídlem já bych asi nepřežila s jídlem z jídelen :D :D tě celkem obdivuju že se tam stravuješ :D Jinak není čeho se bát :) My měli dost přísný gympl co se týče učiva učili nás víc než museli ale učitele byli přísní ale jako naši kámoši a nemusíš se bát když uvidí snahu tak to ocení ikdyž ti třeba ta fyzika chemie a matika nepůjdou perfektně :) ani intr bych nezvládla :D vadí mi když mi někdo nakazuje,co mám dělat a zhasínat v 22:00 :D to teprve ožívám :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama