První týden školy

9. září 2017 v 11:16 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY
První týden školy
Jak bych ho popsala?
Než jsem odjížděla, měla jsem smíšené pocity. Měla jsem strach, ale na druhou stranu jsem se těšila. Nevěděla jsem, kde budu spát, doufala jsem, že všechno bude ok.

A pak jsme vyjeli a pršelo. Četla jsem si Babičku a snažila se nepřemýšlet. Pak už jsem uviděla tabule se jménem toho města a začala jsem mít takový ten divný pocit v břiše. A nechtěla jsem tam jet. Nechtěla jsem se znovu učit. Znovu mít strach, znovu všechno, ale nedalo se nic dělat.

Všude jsem viděla nové prváky a vciťovala jsem se do jejich situace. Bylo mi jich líto. Neví, co je čeká. Neví to dobré, neví to zlé. Tím neříkám, že já vím vše, ale vím toho o trochu více než oni.

A navíc jsem to stejné prožívala před rokem. Šla jsem sama, bez kamarádů, bez ničeho. S představami o tom, jak mi to změní živto. A že změnilo. Bylo tolik dobrého a tolik smutného.

Ale letos to bylo jiné.

Minulý rok jsem byla více vyklepana, protože jsem nevěděla nic, ale letos jsem byla vyklepaná proto, že jsem právě věděla.


A těšila se na to dobré a doufala, že letos to bude v něčem jiné a v něčem stejné.
Přišlo mi, jako bych se vracela domů. Do místa, kde je skoro každé místo protkané nějakým zážitkem (a to jsem tam byla teprve rok). Do místa bolesti a radost. Do tak trochu kouzelného místa, které chvilkami připomína Bradavice.


A zdravila jsem se s lidmi po dvou měsících. Začala nemít ráda nové prostory, které internát a školu změnily. Děkovala, že jsem na jednom ze starých pokojů, kde sice nejde dovřít skříň, vrže tam podlaha a viklá se stolek a židle. Ale pořád to voněla vůní, kterou jsem cítila každý den minulého školního roku a která mi příjde důvěrně známá až tak, že nevím, co bud dělat, až zmizí.

Přišla jsem tedy na ten pokoj, který obývám s dvěma starými spolubydlami a jednou novou. Je to zatím super. Připadá mi, že si vyhovujeme a doufám, že to tak i zůstane nebo se to zlepší. I když už jsme v prvních studijních dobách byly pokárány za nadměrný hluk, což se nám nikdy předtím nestalo.


A škola?

Motivace není žádná a sílá k učení taky ne a chuť do učení už vůbec.

Prostě se nechci učit.

Ale musím.

Co se dá dělat.

Shrnutí?

Až na ještě pár podivných věcí, so se udály s jistým člověkem, to bylo fajn. A dokonce se mi nechtělo jet v pátek domů. To se nikdy nestalo.

P.S.

Nutně potřebuji tu motivaci do učení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama