Říjen 2017

28.10.2017

28. října 2017 v 17:27 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY


28.10.2017



Těšila jsem se na podzimní prázdniny opravdu moc. Ačkoli jsem byla ve škole pouze tři dna z týdne, úplně mi to stačilo a myslím, že na ty tři dny rychle nezapomenu. Byly šílené.

Moje známky ve škole jdou hodně ke dnu. Jsou úplně jinde, než bych chtěla. A proto jsem v neděli přijela na intr a snažila se dohnat zápisky z hodin, ve kterých jsem v pátek chyběla. Teda hlavně matematiku, ze které jsem si průměr 3.34 vylepšila na 3 tím, že moje známky jsou 4,2,4,2,3.

Matematika byla vždy mým trnem v oku, ale v druháku je mým trnem oku podstatně více, než dříve. Strávila jsem dlouhé chvíle přemýšlením nad tím, kdo za to vlastně může.

Nejradši bych to úplně shodila na učitele. Náš milý pan učitel na matematiku je tak skvělý v matematice, že dokáže cokoli spočítat a vyřešit. Problém je, že neumí vysvětlovat. Teda neumí vysvětlovat učivo těm, kdo na matematiku vlohy nemají. Nebo je nemají tak velké, jako alespoň z části on.

Jeho cílem je každý týden napsat písemku z probíraného učiva. Jeho obvyklé vysvětlování nového učiva začíná v momentě, kdy zvoní na přestávku a jeho nejlepším kamarádem je houba a kosmická rychlost, s kterou učivo vysvětluje.

Je nás ve třídě 31. A nejspíše se dělí na lidi, kteří jsou obdaření logickým uvažováním a citem pro čísla. Na lidi, kteří nejsou obdařeni tak mc, ale díky své píli a částečným nadáním, to po určité době pochopí a učivo si osvojí. Na lidi, kteří jsou tak někde uprostřed. Občas t chápou, jindy ne. Talent nemají, ale nějak jim to díky zábleskům talentu a opisování vychází.

A pak jsou tady lidi jako já, kteří potřebují systém. Ale náš učitel systém nezná. Teda zná jenom ten svůj. A když daný pan učitel začne něco vysvětlovat tak, že i po třech hodinách stále nevím, co je cílem a co tam má mvlastně dělat, pak známky jsou rapidně dolů.

Jednou jsem mu řekla něco ve stylu, že tu písemku opravdu nemůžeme psát, protože většina (a ano byla to opravdu většina) tuto látku (rovnice s parametrem) opravdu nechápe, načež mi řekl, že nemůže čekat na ty nejpomalejší (většina).

A teda zpět k tomu týdnu.

V pondělí jsme navíc ještě psali z chemie, na což jsem se docela učila i průběžně, takže jsem doufala, že by to mohla být jednička (protože na minulé písemce mi jednička utekla o bod). Ale paní učitelka tam dalam věci, které jsme v sešitě neměli, protože říkala, že si máme opsat z prezentace to nejdůležitější a ona tam dala něco ve stylu, kolik amoniaku se rozpustí v litru vody.

Už v té chemii, což byla druhá hodina mi bylo špatně a musela jsem jít jakože na záchod, kde jsem si sedla před umyvadla a snažila se dýchat. Bylo mi fyzicky špatně.

A bylo to ze stresu. Člověk to totiž pozná, když to zažívá často.

A tento pocit mě tzéměř celodenně provázel ty tři šílené dny, o kterých se mi nechce už konkrétněji nic rozepisovat, protože je chci uzavřit a s naivními myšlenkami doufat, že další týdny a dny budou lepší.

Ochranná zeď

25. října 2017 v 22:29 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM


Nechápu proč?

No dobře, možná to chápu.

Ale.....vždyť tak dlouho jsem si budovala svoji obrannou zeď.

Obrannou zeď proti nežádaným záchvěvům a projevům citů, jež jsou zakázány a jež mi pokaždé způsobily bolest.

Vždyť už se mi žilo příjemně. Bez vyrušování. Bez náhlých citových vzplanutí, které tak ztrpčovaly život.

Výdyť ta apatie a ta vidina toho, že jednou příjde ten, který vzbudí to spící srdce a ty všechny zapomenuté city, byla příjemná a vzdálená.

Tak proč. Proč teď se ta zeď boří a né tím způsobem, který jsem chtěla. Proč už to zase bolí. Né tolik, ale i tak se ptám, co je za záměr? Proč byly ty dávné sny probuzeny, ty dívčí naděje vzkříseny?

A proč hned zhrzeny a pošlapány?

Proč byly vzbuzeny.

Růže

25. října 2017 v 20:42 | Lili |  Fotografieren
Ahoj


Už poměrně dlouhou dobu jsem měla nápad, zveřejnit některé fotky, které se mi líbí a které se týkají jednoho témata.

Našla jsem ve složkách s neroztříděnýma fotkama tuto sekci růží, a tak tady pár fotek dám, protože růže jsou mojí oblíbenou květinou. I když vlivem posledních událostí na konkrétně červené růže značící lásku mám dosti nepříjemné vzpomínky.

Jelikož je podzim a příští týden už dokonce začíná listopad a končí říjen, který utekl kosmickou rychlostí, ale nad kterým se nechci zamýšlet, protože nechci vědět a vzpomínat na to, co se dělo.

Každopádně můžu zavzpomínat na letošní léto a na červen, kdy byly tyto fotky pořízeny.

Jsou to jedny z prvních fotek, které jsem svým tehdy čerstvě koupeným foťákem pořídila.











BULLET JOURNAL: ŘÍJEN 2017

20. října 2017 v 18:56 | Lili |  BUJOieren

Tento měsíc jsem se sekla jenom o dvacet dní s tím bullet journalem. A to je smutné, ale co se dá dělat. Prostě jsem neměla čas a příležitost nafotit kvalitnější fotky a když už, tak jsem je nedala do počítače a nebo jsem neměla dostatečnou wifi na nahrání fotek, proto to denska bude hlavně o fotkách pro inspiraci. Fotky nejsou ani příliš jasné a světlé, i když jsem byla venku, ale bylo šero.


Neměla jsem ani čas bujo nějak obzvlášťnovat, spíše jsem zvolila dvě barvy a jednoduché linie.

Úvodní stranu s měíčním přehledem jsem udělala přes obě strany. Původně měly být čtverečky jen 31 dnů, ale pak jsem se spletla a musela jsem domyslet, co s tím. Nakonec se m ito ale líbí takto.


Žádné složitosti s témate jsem nedělala. Říjen je měsíc dýní, které jsou všude a proto taky v mém bujo.



Habit tracker jsem poprvé zvolila vybarvit pouze jednou barvou a myslím, že se mi to líbí.


Learning tracker jsem taky nechala stejně jako minule a líbí se mi, že mám přehled o tom, kolik se učím.

Jeden řádek denně mám už třetí měsíc a opravdu je to jedna z nejlepších věcí v bujo.


Novinkou je stylizování i jídla do celého měsíce, kde můž vidět, kdy mám objednáno v jídelně a kdy si musím připravovat jídlo sama.


Další novinkou je přehled cílů na tento měsíc. Jako je to hezké, ale jestli to budu ještě někdy chctí dělat, budu to muset více promyslet.


A to je vše. :) Doufám, že jste se trochu inspirovali a povzbudili v dalším bulletjournalování (super slovo).