Listopad 2017

Krize blah, blah

26. listopadu 2017 v 14:57 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY
Ha škola


šílené


druhák je šílený

Tak hrozně se mi změniky známky. Zhoršily, že teď procházím stavem, kdy už nevím. A ten stav trvá tak od září.

Prostě nevím, co je.

Nejde to, nebaví mě to, nernaplňuje mě to. Někdy mi připadá vše důležité, jindy nic.

Někdy nerozumím ani jednomu slovu v matematicky a jindy taky ne.

Ve fyzice,biologii,zsv.

A bude hůř.

A brečím.

V hodinách.

V mysli i v očích.

A někdy si připadám, že to přeháním a jindy, že vůbec.

Ano je krize. Ano je krize.


A já teď hledám rovnovážný stav (což mi připomíná, že zítra píšeme fyziku z dějů v plynech a je tam jakýsi rovnovážný stav, který neumím stejně, jako miliardu vzorečků a neoravidelná slova do němčiny)

Rozervanost momentální stav žvásty myšlenky

26. listopadu 2017 v 14:52 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
Bolí mě hlava, i když jsem chtěla v noci spát, když jsem se dodívala na seriál, díky kterému jsem na chvíli utekla z reality, tak potom jsem stejně strašně dlouho přemýšlela nad posledními dny.

Nad zvěrečnou a obecně událostmi jak vztahovými, tak známkovými a rodinnymi.

Dlouhou dobu jsem nepsala.

Na blog.

Do deníku.
Neměla jsem sílu a neudělala jsem si čas a možná jsem ani neměla chuť a ani myšlenku a když už jsem měla myšlenku, neměla jsem, kam ji zapsat.

Stako se toho dost. Obecně teď se toho děje dost a já úplně nevím, jestli to je dobře.


Měla bych se učit. Fyziku a němčinu a dělat úkoly do matematiky. Vzala jsem si přece sešity. a moc dobře vím, jak na tom jsou moje známky a můj prospěch.

Ale šíleně mě to zabíjí. Ten psychický nátlak.Ten stres. Zřejmě to nebude trvat dlouho, ale mám jakési nechutenství, což se mi ještě NIKDY nestalo. Já jsem přesně ten typ člověka, co jí víc než všichni ostatní. Ale dnes a včera po té závěrečné, mě jídlo neuspokojuje tak, jako před tím. A to je hodně, hodně zvláštní.

A hlava mě fakt bolí. Tak zvláštně. Snažím se psát myšlenky, jak mě napadají, takže nedávají smysl. Teď jsem zveřejnila článek, který ale skončil jinak, než jsem čekala, protože jsem prostě nakonec neměla sílu přemýšlet o tom, co jsem si dala jako cíl.

Dělat si pořádek v hlavě. Zbavit se toho tlaku. Uvést věci do rovnováhy.

Jsem typický romantický hrdina.

Rozervaný sám v sobě. Pln protikladů. Hledající místo, hledající pevné body, hledající cokoli, hledající něco, co už ani neví, co je.

Nesnáším to, když se nechovám podle svých měřitek. Kdsž si neuvědomuji o co přicházím tím, že se dívám na seriál, na který se těším, než abych šla nahoru za rodičema, s kterýma netrávím díky intru a akcím žáden čas a kteří se mění a potřebují moji pomoc a já ani nevytřu a neumyju vanu, což jsou moje jedniné dvě povinnosti a jsem prostě hrozná dcera. Hada, kterého si rodiče chovali na pérsou. Teď přeháním, ale občas to říkají. Věc mi připadají chvíli supe r achvíli strašné a nevím, kde je ta realita. Nadávám sama sobě, jak hrozně jsem naivní a jak nic neuvědomuji a mrhám vším, co můžu.

Jak chci zlepšit vztahy. K druhým, k sobě, k Bohu. Jak chci sundat masky a neschovávat se za svými strachy, jak objevit pravdu, i když nevím, jestli ji chci vědět a přitom ji chci věděr.

Jak chci dělat věci, které by mě naplňpvaly, i když netusím, kterré věci by mě naplňovaly. Když chci dělat věci správně, ale nevím, co je správně.

Jak chci prožít přítomný okamžik, který plyne mezi prsty, který nestíhám chytat.

Snaha o Něj

26. listopadu 2017 v 14:38 | Lili |  FAITHTHINGS


Mužové, milujte své ženy tak, jako si kristus zamiloval církev: vydal se za ni, aby ji posvětil tím, že ji očistil koupelí ve vodě, kterou doprovází slovo, on ji totiž před sebe chtěl předvést jako zcela zářící, bez úhony i bez vrásky, a bez čehokoli podobného, ale svatou a neposkvrněnou. Stejně tal mají muži milovat svou ženu jako své vlastní tělo. Milovat svou ženu znamená milovat sebe samého.

List Efesanům 5:25-28

Jsem unavená. Vyčerpaná. Chci něco dělat, ale nemohu se odhodlat, chci konečně vše zlepšit, ale nemám dostatek sil.
Dělám chyby, stále. Pořád. snažím se to zvládnout sama nebo do toho zatahuji jiné. Běžím za vítězsvím, o které možná ani nestojím. A mimo to....mimo to. Neumím vyjádřit, čeho mi hlava přetéká. Slova se nespojují ve věty. Myšlenky do slov.

A přesto jsem chtěla dnes Bože....udělat snad až příliš odvážný čin. Četla jsem, že jedna žena to tak udělala. Ty víš, která.

Popsala a dokonce načtrtla muže, kterého chtěla.

A tys ji vyslyšel.

A já se snažím si dělat jasno, jak ve svých momentálních citech, tak ve svých představách z budoucnosti.

Takže ehm...pokusím se.

Taťka mi včera řekl, že příští týden se něco stane. Nevím, jak na to příšel. Každopádně jsem monžá až příliš předstírala, že jsem nad tyto věcí povýšena a že jediné, co mě zajímá, jsou moje špatné známky.

Každopádně to tak není, i když bych si možná přála, aby......ne. Nevím.

Zpět k Němu.

ON

Vím, že moje představy jsou moc sluníčkové a nerálné. Ale...i tak.. V Bibli v příslovích čteme, jaká by měla být žena, snad jednou takovou ženou budu.........


Zrovna listuji příslovími.

Lepší je muž pomalý k hněvu než hrdina, muž, jenž se ovládá, než dobyvatel měst Př 16:32

Na svém loži jsem za noci hledala toho, jejž miluje mé srdce. Hledala jsem ho, ale nenalezla! Píseň 3:1

Sotva jsem je minula, nalezla jsem toho, jejž miluje mé srdce. Pís 3:4 a


On

Nevím, jak začít.

Asi nezačnu

Ale Ty Pane víš......víš mnohem více, než já.