První pololetí druhého ročníku/Jaké to je na gymplu

21. února 2018 v 15:26 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY
Chci hned říci, že toto pololetí bylo zatím nejhorší a pevně, velmi pevně doufám, že další už budou jenom lepší.

ZAČÁTEK

Už ke konci prázdnin jsem se začala chystat do školy. Víte jak, takové to období, kdy jste zapomněli na to, jak je učení hrozné a začínáte se opět těšit. Dívala jsem se na všechna možná videa o správném zapisování poznámek, správných metodách učení a nejlepších barvách na zvýrazňování. A to kvůli tomu, abych byla lepší než na konci školního roku, kdy jsem měla šest dvojek. (Ach, jaká naivita).

Na rozdíl od prváku jsme neměli žádný adaptační kurz a už jsme se navzájem znali a i jsme byly s holkami domluvené, jak a v kterém pokoji budeme bydlet, šlo jenom o to, kdo bude mít jakou postel a který stůl. Ale všechno skončilo dobře a měla jsem postel i stůl, který jsem chtěla a holky byly taky spokojené. Byla jsem velmi nervózní, když mě taťka opět vezl na intr. Měla jsem věci sbalené už asi 4 dny dopředu a na blog jsem dávala seznam věcí, které jsem si brala. Se všeme jsem se zdravila. Divila se tomu, jak se kdo změnil a povídala si o tom, jaké byly prázdniny.

Jako třída jsme dostali novou kmenovou třídu a jako předmět nám přibylo ZSV. Tento půlrok jsme měli i největší dotaci hodin za týden, takže pondělí,úterý devět hodin, středa, čtvrtek šest a v pátek šest a jednou za dva týdny sedm hodin. Taky jsem nechápala skladbu těch hodin, protože třeba v útery jsme měli čtyři hodiny matiku, češtinu, fyziku,chemii, hodinu
volna, potom dvě hodiny tělocvik a hned potom biolu a zeměpis. Na těch dvou hodinách pak už nikdo nevnímal.

Jak jsem psala před rokem co se týče ,,modulů",tak tohle je už v pohodě. Pořád jsou zde malé chvilky, kdy si uvědomuji, že žiji jakoby ve dvou světech, ale většinou jsem v pohodě s představou o jednom světě.

UČENÍ

Učitelé nás vůbec nešetřili a hned od začátku jsme jeli na 100%. Bylo to těžké, i když se mi v prvních týdnech docela dařilo, tak se mi to zdálo těžké. No a potom s dalšími měsíci to šlo více a více ke dnu. Jakože nebylo to tím, že bych se neučila, ale docela jsem nevěděla a stále nevím, co s životem. Co je správné a co ne. Jestli je lepší sedět 24h na pokoji a celý den se šprtat a šprtat a nebo dělat i něco jiného chvilku, ale riskovat známky. Učení se obecně zhoršilo i tím, že jsme na pokoji 4 , kdežto v prváku jsme byly tři tiché dívčiny, které se spolu příliš nebavily a teď se bavíme. Ještě ke všemu, každá má jiný učící se čas. Jedna se učí ráno a druhá v noci a já mám PROBLÉMY se spánkem (od tohoto roku) a prostě neusnu, dokud ostatní nespí. A to je masakr. Protože pak jsem nevyspalá a nemám vůbec sílu něco dělat.

Známky šly ke dnu, jak už jsem zmiňovala a větčina předmětů se stala mými nepřáteli. tálice jako fyzika a matika, chápu, ale ostatní pláču. Pláču nad vším, protože doby, kdy pro mě byly dvojky a trojky nejhoršími známkami jsou dávno pryč a moje obvyklé známky jsou 3-4. Nad čímž opravdu ze srdíčka pláču a rmoutím se a nevím, jak to spravit.

LIDÉ

Toto pololetí bylo fajn v tom, že už všechy lidi znáte. Nejste noví. Noví jsou prvíci, kteří ještě netuší, jak to na škole chodí a vám se při pohledu na ně vybaví váše pocity z minulého roku. Po chodbách chodíte jako pán a zdravíte se skoro s každým, koho potkáte, ať už je to třeba čtvrťák. Uznáte, že se tito lidé stali vaší druhou nebo třetí rodinou a je to způsobeno hlavně tím, že se vídáme 24/denně. Už ty lidi dobře znáte. Bavíte se spolu. Chodíte na kafčo, kecáte, učíte se, probíráte své problémky. Pravdou je, že na povrch vyplyne plno věcí, o kterých jste dříve nevěděli a lidé se vám ukazují z jiné stránky. Taky si říkáte, oc bude, až odejdou čtvrťáci, že na té škole už nikdo nezbude, protože prváky si už všechny nepamatujete a občas si říkáte, kdo to tady je. Děsím se toho, až budeme my ve čtvrťáku (snad se tam dostanu. :D
Ale lidé jsou fajn. Nacházíte úžasné poklady mezi lidmi. Velmi nadané děti, které vás obohacují. Myslím, že plno zážitků mi zůstane v paměti ještě dlouho.

DOPRAVA


S ČD jsme si na sebe už docela zvykli, takže problémy jsou jen občas, i když mě docela naštvali, když mi zrušili jeden vlk domů, takže přijíždím tak o půl hodiny později než normálně a to jenom v dobrém případě, protože je to nahradili expresem z Prahy, který má vždycky zpoždění. Ale jinak v pohodě.

INTERNÁT

Internát je chuťovka. Minulý rok v prvním pololetí jsem byla z intru ještě docela nadšená, ale tento? Grhggrjhfj. Nemám ho ráda. Prostě nemám ráda omezování. Nemám ráda skřípající podlahu. Nemám ráda stále narušování soukromí. Nemám ráda dávání pozor na to, co dělám.

Na druhou stranu všechno tohle, co prožíváme nás učí velkému ohledu a já doufám, že se ohledu naučím, protože je to velmi důležitá schopnost v mezilidských vztazích. Někdy už prostě máte chuť zdrhnout a nebo všechny vyhodit i s vychovatelkama. Přestalo mě bavit to, že se musím chodit sprchovat dříve, abych chytla teplou vodu a abych to stihla do desíti. Nemám ráda studijní doby, budíčky, pokoje vedle a všechno. Grr...

SHRNUTÍ

  • bylo to velmi těžké
  • bude to těžší
  • příliš to nezvládám
  • nenalézám motivaci
  • nechci tam jezdit
  • grr
  • prostě
  • nějak to půjde
  • chci to prožít
  • ale zatím přežívám
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Intr či dojíždění?

Intr
dojíždění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama