Duben 2018

Narozeninový týden.

29. dubna 2018 v 14:22 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
Tento týden byl jeden z těch týdnů, které si zapamatuji.

Začal už minulý pátek 6.4.2018,kdy jsem se vzbudila a bylo mi sedmnáct let (wow :D)

Ten den byl velmi zajímavý. Už od čtvrtečního večera jsem měla hezký, spletený účes a oblékla jsem si růžovou košili se vzdušnými balónky.
Věděla jsem, že spolubydlící mi nechají zahrát nějakou písničku. A první písnička, která se ozvala byla Oh happy day z muzikálu Sestra v akci, což bylo úžasné, protože už předtím jsem si říkala, že by to mohla být nějaká křesťanská píseň, abych spíše oslavila Pána než sebe.

Potom se ozval kluk, který ten budíček měl. Řekl moje jméno a že mi holky posílají písničku a začalo hrát I wouldn't mind od He is we.

A já šla do koupelny, a když jsem se vrátila, tak holky byly schované ve skříni a já jsem se trochu zarazila, ale jelikož jsem to čekala, tak mě nezarazilo, když vyšly a začaly zpívat hodně štěstí, zdraví.

Dostala jsem třeba vlastnoručně vyrobené malé přáníčko nebo poukázku na lattté do baru. Celé vyučování bylo velmi uvolněné, protože nám odpadla matematika, ve fyzice nezkoušel a v zsv jsme hrály scénky.

Byl to jeden z velmi vzácných uvolněných dnů.
Vlastně celý ten týden byl velmi uvolněný.

Pak jsem o víkendu měla animátory, kteří mi ještě v pátek přáli a dávali hobla (kterého jsem fakt z hloubi duše nechtěla, ale naštěstí to je za mnou a budu mít na co vzpomínat).

V neděli, když jsem přijela, tak mi ještě přáli rodiče, kteří mi dali polštář s paměťovou pěnou, za který jsem hodně vděčná, kvůli zádům a hned jsem si ho odvezla na intr.
Sestra mi vyrobila ovocný salát se skořicí, což bylo opravdu krásné, protože právě nedávno jsme si spolu ten salát dělaly a ona si pamatovala, že ho mám ráda.

V pondělí jsme měli úžasnou pouť do Napajedel k hrobu Aničky Zelíkové, za nenarozené děti a naše budoucí manžely. Byl to krásný den s úžasným počasím, myšlenkami a lidmi. Ještě jsem zapomněla zmínit nedělní cestu vlakem, kdy jsem měla celou dobu kupé pro sebe a zpívala jsem si. Ve středu nám odpadla poslední hodina a i sbor a ještě jsme šly s kamarádkami plavat, což bylo úplně nejlepší. Ten pocit kvalitní unavenosti je super.

Ve čtvrtek jsme vůbec neměli školu kvůli přijímačkamám. A tak jsme s holkami šly na snídani do kavárny a pak do kina se třídou a ještě se projít do parku.

(tohle byl pouze popis toho, co se dělo, nevím, jestli někdy ještě napíšu, co se vlastně dělo ve mně)

Před narozeninami

1. dubna 2018 v 15:04 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
Jak si tak pročítám článek z minulého roku o mých nrozeninách, děsí mě to všechno, co se stalo. Ať už písničky nebo myšlenky.

A jelikož jsem ten člověk, co ve všem vidí znamení. Tak v tom vidím znamení a musím samu sebe přesvědčovat, že to znamení není.

Takže v pátek mám narozeniny. Sedmnáct let.

Číslo, které se mi nikdy nelíbilo.

Když je člověku šestnáct, tak to je ještě takové nevinné. Sladkých šestnáct.

Ale sedmnáct zavání zodpovědností. Je to takový střed.

Ani osmnáct, ani šestnáct.

Nic se zřejmě nezmění, jako vždy. Ale třeba něco jo.

Opět jsem čekala, že se něco stane. A že se toho stalo dost.

Dost bolesti, dost radosti. Dost změn. Všeho tak akorát.

A musím říci, že vyhlídky jsou nadějné, doufám.