Srpen 2018

Dny před začátkem

31. srpna 2018 v 14:23 | Lili |  Studijní život TŘEŤAČKY
Nějak se mi z toho všeho motá hlava.

Včerejšín dnem oficiálně skončilo sladké období prázdnin. Momentálně je to opravdu nezvyklý stav.

Vždycky jsem se alespoň poslední dny prázdnin těšila do školy, na spolužáky, na změny. Zdobila si sešity, balila a přemýšlela, jaké to bude.


A nyní po tom, co jsem otevřela na webu nový školní rozvrh a zděsila se, načež mi došlo, že to je rozvrh druháků, si myslím, že bych se teda měla opravdu posunout.

Uznat, že jsem třeťák. Že zase začíná škola.

Snažím se nebát. Neděsit. Hodit se tzv. do pohody. Říct si, že to bude fajn.

A tak dva dny před odjezdem nepanikařím. A snažím se teda přijmout realitu.

To, co ve mně převládá, je zvědavost. Ve škole nastávají určité změny ve vyučujících. Škola dostává novou tvář.

A navíc. Lidi se mění.

Maturanti odcházejí a přichází plno nových, ustrašených tváří, které vůbec neznám, ale třeba příští rok už mezi nima budou mí kamarádi a lidi, které vídám každý den.

I spolužáci se mění. Kluci možná vyrostli. Holky změnili image a všichni pod náporem nových zážitků z prázdnin mění své osobnosti.

Ano, momentální stav je zvědavost.

Ale stejně se mi nehce přemýšlet. Připadám si, že si nevážím toho cenného daru možnosti studia. A zřejmě na tom budu muset zapracovat.

A navíc se mi nechce přemýšlet nad balením. Naštěstí jsem minulý rok udělala seznam s tím, co si balím, takže ho opráším a nějak se narychlo sbalím, protože si momenálně chci užit poslední chvíle samostaného pokoje, vlastního jídla a rodiny.¨¨

Na drouhou stranu mám strach, že když to nepromyslím, tak nastane chaos. NJ. Paradoxy.

Druhé pololetí druhého ročníku/Jaké je to na gymplu

17. srpna 2018 v 11:48 | Lili |  Studijní život DRUHAČKY

NO. A je to tady zase, musím tento článek dopsat.. Po nějak příliš krátké době jsem tu zase. A píšu o druhém pololetí druháku.

Je zvláštní, že když je člověk v určitém procesu, když se mu něco děje, tak se na to snaží dívat s nadhledem, ale nedaří se mu to. A až po určité době, kdy už zase prožívá něco jiného, si plně uvědomí to, co se dělo a srovná všechny poznatky z období, která zná.

No a já si až teď o prázdnínách uvědomuji, jak byl ten druhá naprosto šíleným rokem.

Bylo to jako kolotoč a horská dráha. I když samozřejmě to vidím až teď. A vůbec nechápu, jak jsem to mohla přežít.

CO se MNĚ samotné týče


Druhé pololetí bylo v tomto ohledu tak stokrát lepší. Protože jse se finálně dostala z platonických lásek, které mě ničily. A tím pádem jsem dostalanovou sílusoustředit se na jiné věci, mít radost z života a získat znovu nadšení. Ovšem měla jsem šílené problémy se zády, které mě drtily, protože záda bolela hlavně při sezení v lavici a kvůli rehabilitacím jsem zameškala mnoho hodin.


Na druhou stranu jsem více poznala samu sebe. Velice se prohloubily vztahy mezi lidmi ve třídě, na pokoji a obecně na intru. Už nebylo všechno nové. Byla jsem už ostřílený druhák, který zhruba ví, o co tady vlastně jde.

Z toho plyne to, že jsem více využívala možnosti, které mi škola nabízela. Všechny akce a události. Ať se to týkalo výjezdu na konferenci o Evropské unii v Praze nebo jednoduché prodávání jídla na podporu chudých.


Co se školy týče



Na oba dva vysvědčení jsem měla úplně stejné známky. Byla sranda no. Nevím, jak to jinak popsat. Nejhorší byla matematika a fyzika a biologie. Prostě jsem nemohla, nešlo to. V matematice jsem automaticky vypínala při prvních slovech od učitele a ve fyzice se stal jakýsi zázrak a po šíleném startu jsem normálně dostala asi 3 jedničky, což považuji za obrovský zázrak. Opravdu. Nerozumím tomu.

Ostatní předměty byly boj, ale na ty jsem kašlala. Pravdou je, že se mi momentálně nad tím ani nechce příliš přemýšlet.

Prostě bylo to náročné. Určitě byl náročnější druhák než prvák.


Nedávám to rozepisování všeho, protože už mám tuto kapitolu svého života snad uzavřenou. Momentálně se opravdu těším do třeťáku a jsem celmi zvědavá, co přinese. :)




Co bych řekla svaté Kláře

11. srpna 2018 v 18:06 | Lili |  FAITHTHINGS

Ležím si tak na posteli svého bratra a jím oříškovou zmrzlinu přímo z plastového obalu a dívám se na plakáty známých fotbalistů na nástěnce vedle postele.

Dnes je svátek svaté Kláry. Mojí jmenovkyně.

Zrovna k téhle svaté jsem nějak obzvlášť vztah neměla ve srovnání s jinými svatými. Ale vždycky jsem ji tak jako brala, že teda po ní mám jméno.

Věděla jsem zhruba něco o jejím životě. Narozena 1193, zemřela 1253 v Assisi po dlouhé nemoci. Měla zajímavý vstup do řehole už jen tím, že vlastně zdrhla z domu kvůli svému snoubenci, kterého jí domluvil její strýc. Bylo jí tehdy osmnáct let a byla velmi nadšená do učení svatého Františka z Assisi.

Snažila jsem se to převést do dnešní doby. Dejme tomu, že v dubnu mi bude osmnáct let. Byla bych z bohaté rodiny a snoubenec a svatba se bližily kvapem a já bych netušila, co mám dělat, protože mě zajíma učení o chudobě a lásce k Ježíši od Františka, kterého všichni považují za blázna.

Ve své mysli už zasvětím svůj život Bohu, po dlouhých úvahách, jak to vezme moje ovdovělá matka a dvě sestry, natož strýc a samotný snoubenec.

A tak vymyslím plán, že uteču. Domluvím se s Františkem a v noci uteču z domu do kostela, kde mi František ostříhá vlasy a dá hábit. Nemám, kam jít a věřím Bohu, že mě vede a utíkám do kláštera k benediktínkám.

Už teď je to šílené. Jen ta představa. Jenže to nejhorší teprve příjde.

Strýc se samozřejmě naštve a taktéž i snoubenec a hledají mě.

(Vidím to, jak vtrhávají do toho kláštera a možná i násilím se dožadují Kláry, která je určitě vyděšená a neví, co dělat.)

Když teda vtrhávají do místnosti, kde jsem, jenom strhnu z hlavy šátek, aby viděli, že jsem opravdu zasvěcena Bohu.

Snoubenec to vzdává. Koneckonců mu zřejmě nešlo o Kláru samotnou jako spíše o její dědictví a majetek.

Strýc se ještě snaží, ale také nic.

Nakonec zakládám jednu z njtvrdších řeholí na světě.

Radím papeži a dopisuji si s Anežkou Českou, onemocním už ve 30 letrch a až do svých 60 let spím na zemi a stále se postím.

Jaká ovšem musela být ta duchovní radost. Když viděla obrácení svých sester a matky, které pak také do řehole vstoupily.


A proto, co bych se jí teď zeptala, kdyby tady byla.


Když nad tím přemýšlím s tou zmrzlinou, ajk zde ležím vyvalená, tak vlastně ani nevím.

Měla bych strach, že mě mějak odsoudí. Přece jen se její řehole zakláadá na vnější chudobě a vnitřním bohatství. A já nějak nvím, jestli vůbec něco splňuji.

Mám nadbytku všeho až až a přece mi někdy dělá problém darovat a rozdělit se nebo si najít čas na modlitbu.


Takže svatá Kláro.

  • Kdy byl ten okamžík, kdys věděla, že tě volá pán?
  • Jaký byl vlastně tvůj vztah s Františkem?
  • O čem jste si psaly s Anežkou?
  • Chtěla jsi mít rodinu?
  • Proč bylo důležité spát na zemi?
  • Jak jste se jako sestry uživily?
  • Proč jsi vlastně patronkou televize?
  • Měla jsi strach?
  • Jak se to stalo, že tvoje mamka a sestry taky vstoupily?


ZDE odkaz na video o chudém řádu klarisek


něco na odlehčení :D

8.8.2018

8. srpna 2018 v 13:11 | Lili |  PŘEMÝŠLÍM
Kolikrát jsem už chtěla něco napsat.

Vypsat své pocity, utřídit si myšlenky. Ale od dubna to nějak nefungovalo.

Snažím se s tím pracovat.

Přijela jsem z puťáku, kde jsem si opravdu aktivně odpočinula. Poznala více sebe a druhé a teď sedím na zemi v pokoji s bonboniérou, kterou už mám otevřenou dlouho a přemýšlím.

Kde začít.

Polovina prázdnin je už dávno za mnou. Snažím se donutit vážit si toho času bez stresu. Bez přemýšlení nad školou.

Bez hodnocení sebe sama podle známek. Bez otázek, kčemu mi je to, co se učím.

Chci napsat obvyklý shrnující článek o druháku. Ale už ted můžu říci, že to byl masakr.

Je zajímavé, že život a čas mám rozdělený na roky podle školního roku a ne kalendářního. Zřejmě se to změní, až když budu pracovat.

Ale teď hodnotím čas podle školy.

Kde jsem já?

V úžasném čase. Stále si uvědomuji, že je to super. Že kolem mě jsou lidi, kterým věřím. V dobrém i zlém a jen moje část osoby, která pořád chce něco, na co není připravená, mi to kazí.