Září 2018

Kmotra, kmotřenka

28. září 2018 v 16:29 | Lili |  FAITHTHINGS

Dne 26.10.2018 budu biřmovaná.

S biřmováním je mezi jinými i zahrnutý výběr kmotra. Člověka, kterého si každý vybere. Člověk, který by nás měl provázet naším duchovním životem.


KMOTRA


Svoji kmotru jsem si vybrala už někdy před dvěma lety, kdy jsem chodila poprvé na přípravu na biřmování (která ale nedopadla, takže teď chodím na jinou). Stane se jí mladší sestra mojí mamky. Moje teta. Jsme spolu pouze o devět let, což je to stejné, jako já se svým nejmladším bratrem.

Ane nevím, jak mě to napadlo. Ale zkrátka jsem se jí zeptala. Byly jsme si opravdu blízko. Bavily jsme se o víře, chodily spolu do scholy a velmi často se vídaly. Jenže pak se teta vdala. Samozřejmě, na tom není nic špatného, ba naopak je to úžasné.
Konečně jsem se totiž dočkala sestřenic a bratrance.

Nicméně s tímto bylo spojeno to, že se teta odstěhovala. A tak jsme se přestaly vídat tak často a samozřejmě ona už měla jiné starosti (to je taky úplně normální a skvělé-nestěžuji si, jen popisuji realitu). A pak měla hned děti, takže jsme jen velice namáhavě hledaly společná témata.7

V té době jsem přestala biřmování řešit a řekla jsem si, že se to snad ještě vyvine. Minulý rok v listopadu mi začala další (skvělá) příprava. Rozuměla jsem si tehdy více s druhou sestrou mamky. A dostala jsem pochybnosti, zda jsem vybrala správně a jaký má Bůh v tomto záměr.
Byla jsem ale stále rozhodnuta zůstat s první tetou. Modlila jsem se, dala jí všechny potřebné papíry a ujistila sebe i ji, že to je správné.

Ona sama mi totiž říkala, že jestli chci někoho jiného, tak se samozřejmě můžu rozhodnout. Bylo mi líto té druhé tety, protože jsem nechtěla, aby si myslela, že tu první mám snad radši než ji.

Jenže jsem přišla na to, že to nevadí. Že opravdu chci tu první tetu. Věřím, že zůstaneme v kontaktu a že mi bude opoprou. Teď se snažíme prohloubit náš vztah i přes společnou moditbu na dálku.

Zbývá už jen měsíc a já jsem ráda, že jsme spolu mohly probrat, co od toho čekám. Jsem taky vděčná, že to ona bere tak vážně. Že jí opravdu na tom záleží. Děkuji.

KMOTŘENKA

Toto se stalo opravdu nečekaně. U nás na biřmu je možnost, že pokud si někdo chce jít navzájem za kmotra (to znamená, že je v jeden den a při jednom obřadu biřmován a pak se přemístí v řadě na pozici kmotra od někoho, kdo ho o to požádal a kdo bude biřmován zároveň), tak je to umožněno.

Nemyslela jsem si, že to bude můj případ, protože většinou si jdou ty dvě osoby vzájmně za kmotra a já jsem už ode začátku kmotru vybranou měla a taky mě nikdo nepožádal.

Až tento týden. Jedna moje spolužačka po společném desátku v kapli. Byla jsem v šoku. Vůbec jsem to nečekala. Nevěděla jsem, co říct.
A teď jsem velice vděčná, že mohu tuto úlohu plnit. Nečekám, že to bude snadné. Protože naše cesty se po střední rozejdou, ale chci dodržet svému slibu a stále s ní zůstat v kontaktu. Zajímat se o ni, být oporou v modlitbě i v životě.

No a teď bych si přála, abychom všechny tři a vlastně i všichni biřmovanci a kmotři měli srdce dokořán a byli ochotni přijmout pečeď darů Ducha Svatého a prosím Pána o milost dobré přípravy.

Amen

Výzva duševního zdraví

18. září 2018 v 16:36 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO
Výzva duševního zdraví


Den první : Stanov si dva cíle, kterých chceš touto výzvou dosáhnout.

Nečetla jsem si, co na mě v této výzvě čeká, takže vůbec nevím. Ale asi zkusit překonat samu sebe. Získat nový pohled na některé věci a zjistit, jak tyto výzvy působí. Jestli se třeba něco změní nebo ne.

Den druhý : Dej si pletovou masku

Tohle jsem vůbec nesplnila, jelikož nebyl čas a ani chuť (po osudové návštěvě kadeřnictví) a ani prostředky, takže tento den nevyšel.


Den třetí : Jdi se projít

Teoreticky jsem to splnila. Se spolužačkami jsme šly do knihovny a s kamarádem pak na víno do parku. Prakticky bych vítala procházku o samotě.


Den čtvrtý : Piš patnáct minut do deníku

Cítím trochu vinu. Tohle jsem vůbec včera neplnila, byl pátek. A pátek je velice, velice hektický den, který nezvládám. Ale den předtím večer jsem to splnila.


Den pátý : Jdi do postele o 30 minut dříve, než normálně.

To se splnilo. I když byla sobota a byla jsem doma a o víkendu nemám určený čas, v kolik jdu spát. Tak jsem byla šíleně unavená a potřebovala jsem spánek. Poměrně rychle jsem usnula. Bylo kolem desáté.


Den šestý : napiš si seznam všeho, za co jsi ve svém životě vděčná

Ano, splněno. Večer těsně před spaním. Ráda to dělám. Hned mě ohromí, za co všechno můžu být vděčná. Od pomoci taťky s matematikou po možnost svobodného vyznání víry 😊🙏


Den sedmý : dopřej si dlouhou koupel

No tak tohle vůbec nevyšlo, protože intr. Smutný příběh.

Prokrastinace/myšlenkový proud

15. září 2018 v 10:59 | Lili |  CO POD RUKU PŘIŠLO

Za chvíli je jedenáct dopoledne v sobotu. Doma jsem jenom já a sestra. Což je neobvyklé, protože normálně nás bývá osm. Jenže všichni někam odjeli.

Je sobota, den aktivního odpočinku, práce. Jediný den v týdnu, který bych měla celý strávit doma. Dnes to opravdu dodržím.

Ráno jsem vstala docela vyspaná o půl osmé. Dala si čaj, müsli, četla chvíli BIbli, šla běhat do lesa.

No a pak ta produktivní část skončila. Protože od té doby sedím u mobilu a přemýšlím, co první mám dělat. Měla bych relaxovat, alena druhou stranu mám docela dost práce.

Naučit se zázrakem matiku a fyziku bych měla zvládnout teď. Udělat sobotní úklid, uvařit oběd, postarat se o doácnost.

Nevím. Nechce se mi. A tak píšu tento článek.

Začátek školy

6. září 2018 v 15:18 | Lili |  Studijní život TŘEŤAČKY
Takže první učící se den.

První hodina. Začalo to nevinně. Popisováním toho, jaký bude učební plán. Jenže pak to pokračovalo jako počítání příkladů. Obvyklé nestíhání. Snažení se udělat nějaký nový systém.

A hned nám dal samozřejmě domácí úkol a rovnou dva. Nějak jsem se to snažila rozdýchávat. Další hodina byla čeština. Samozřejmě jedna z prvních informací bylo nahlášení prvních dvou testů. Takže za dvě první hodiny nahlášeny tři testy, (protože v matice nikdy nevíš, co čekat) stále se to snažím brát s humorem.

Třetí hodina němčina. No. Němčina. Tu jsem neviděla přesně id poslední hodiny němčiny v červnu. Takže když na mě vybalila perfektum, zakoktala jsem a snažila se otevřít část mozku nesoucí název škola a vyhrabat nějakou smysluplnou větu. Stejně byla špatně. Každopádně němčina skončila s dalším úkolem. Mein Ferien. Nojo.

Čtvrtá hodina je chemie. Naštěstí ve stejné učebně, se stejnou učitelkou, na stejném místě. Bylo to docela fajn. Rozhodla jsem se, že se budu snažit chemii nějakým zázrakem chápat a nebudu opisovat celé testy jako minulý rok. Dokonce se nás paní učitelka zeptala, jak jsme se měli o prázdninách a dělala různé vtipy o influenceřích v televizi a o borůvkách a moči lišek. Takže zajímavé.

Pátá a šestá hodina je tělocvik. Dostali jsme novou učitelku. Tak nějak jsem tušila, že to bude něco podobného jako minulé dva roky, kdy jsme měli malinkatou a kulturistickou učitelku, která nás vraždila kruhovými treninky a z jejich svalů mě mrazilo. A ano. Je to mladá, ještě studující holka. A hned první dvouhodinovku nás drtila stálými běhy a přípravami na atletiku. Naštěstí po cestě zpátky jsme si i popovídaly a zda se býti fajn.

Následovala volná hodina, která uběhla velice rychle skrz dýňovou polévku a snažení se vzpamatovat. Poslední hodina byla nábožko, taktéž s novou učitelkou, řeholní sestrou. Nikdo nevěděl, co čekat. A sestra nás překvapila. Líbilo se mi to. Upřímnost, otevřenost.

Jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Dále jsem měla v plánu jít na wifi do baru, ale milé spolužačky mě zatáhly na schůzku debatního klubu, na kterém momentálně jsem. A teď jsem tak nějak rozhodnuta, že tam chodit nebudu. Kdo ví.